Re: kognitivní omylyJj, dík, určitě si přečtu. Popsaná situace mě dostala především proto, že v ní šlo o dítě. Pokud by se jednalo o dospělé, nebyl bych v ní tak emočně ponořen. Nakonec jsem pak stejně rezignoval s pocitem, že fakta nezabírají. Jen jsem si odnesl vnitřní pochybnosti, jestli jsem nemohl udělat více. Toho kluka mi bylo líto. Možná i proto, že jsem sám též opakovaně chtěl jako otec zprostředkovat svému synovi podobný zážitek. Na Doubravě i jiných tekoucích řekách a potocích se mnou plul mnohokrát. Takže jsem rozuměl i tátovi. Ale tady se to z mého pohledu těžce nevydařilo. |