Naše skupina splouvá řeky již 15 let a za tu dobu se mnohé změnilo. Zejména přibyly děti a s nimi je plánování a celková logistika přece jen náročnější. V pořadí priorit je tak nyní nejvýše „mít jednu základnu, nic nebalit a vyrážet na jednodenní etapy“. Loni jsme takto se základnou v Týništi nad Orlicí spluli obě (resp. všechny tři) Orlice a bylo to super! Letos padla volba na Jaroměř.

Na základě doporučení na tomto serveru, ve vodáckých diskusích i brainstormingu v naší skupině jsme předem kontaktovali Říční a sluneční lázně v Jaroměři a rezervovali si dostatek místa na stany. Celý kemp, jeho zařízení, ochotu a vstřícnost personálu nemůžu dost vynachválit – jednička s hvězdičkou!

Dalším krokem bylo půjčení lodí a jejich, jakož i naše doprava. Personál Půjčovny Metuje byl velmi vstřícný, nicméně museli jsme vcelku logicky uhradit minimální paušál na 5 lodí, aby bylo o čem se bavit. Pořadí řek nám bylo jedno, jakož i konkrétní úseky, byli jsme v tomto ohledu flexibilní.

Páteční Metuje

Naší posádku sestávající z celkem čtyř lodí, šesti dětí a šesti dospělých úspěšně dostaneme do Hronova (z kempu jel na jaroměřské nádraží bus a z Jaroměře přímý vlak, takže jen asi kilometr procházky), kde na nás již čeká pán s loděmi. Kromě profesionálního vystupování velmi oceňuji i jeho aktuální informace ke splavnosti, rady, na co si dát pozor a co určitě neminout.

Metuje ukazuje na vodočtu 14 cm, drhnout bychom příliš neměli.

Řeka příjemně proudí mírně meandrujícím korytem a velkou část cesty nás před horkým sluncem stíní stromy podél toku.

Stupeň u Poříčí snadno přejedeme, zabrat nám dá náročné obcházení kopřivami na následujícím vysokém jezu. Předtím se však naštěstí posilníme dobrými poledními hotovkami v poříčské restauraci U Hanušů, která je přímo u řeky (lodě je možné odstavit pod mostem cca 50 m po proudu řeky).

Další stupeň nebo spíše dvojstupeň za mostem u bývalé celnice je velmi pěkný a sjízdný, hezky se pohoupáme.

Následuje Běloves, kde je doma nejen známá kyselka (určitě ochutnejte!), ale bohužel i náročné přenášení po levé straně, komplikované vysokou regulační zdí, jakož i aktuálními stavebními pracemi na březích spojenými s novou kolonádou lázní.

Řeka stále mírně proudí občasnými peřejkami dokonce i během průplavu Náchodem, než se konečně vzedme náchodským jezem. V době naší plavby byl prostřední panel nahoře, takže se to mírným skokem sjet dalo. Přenášení by bylo každopádně velmi náročné vzhledem k blátivým, kluzkým a strmým břehům na obou stranách. Když je jez zahrazen, je přenášení bez komplikací jen kousek vlevo nebo vpravo.

Pár desítek metrů pod jezem vracíme lodě z řeky přímo do půjčovny a šťastně stíháme přímý bus zpátky do Jaroměře.

Za celý den nepotkáváme žádnou jinou loď (sic!). To se nám myslím stalo naposledy kdysi dávno začátkem září na Hronu.

Sobotní Úpa

Ráno se naše banda potkává s loděmi v České Skalici. Vodočet ve Zliči ukazuje 42 cm. Tentokrát se do startu etapy shuttlujeme několika auty, ranní bus nejede a jít s malými dětmi 4 km hned po ránu není dobrý nápad.

Tentokrát nejsme jedinými vodáky, napočítám dalších zhruba deset lodí, které necháme jet napřed.

Úpa má podobný charakter jako včerejší Metuje, co se proudící vody týče. Stromy kolem řeky jsou však obvykle vyšší, kolem je méně civilizace, řeka mi připadá čistší a hlavně: za tohoto stavu vody se všechno jede, nic se nepřenáší :-)

Hned na prvním vyšším jezu pod Říkovem těžší posádky pěkně naberou a čeká je houbování :-)

Další jez po dvou kilometrech je spíše stupeň, následující však tři stupně, ze kterých máme respekt. Za daného stavu vody však máme od půjčovny zelenou k jejich průjezdu po pravé straně. Prvního a třetího si skoro nevšimneme, zato ten prostřední nás pěkně zalije – další houbování.

Po dalším kilometru se nebe zatáhne a sotva sjedeme prostředním žlábkem jez u Zvole, spustí se prudký liják.

Za půl hodiny je nicméně po všem a my tak můžeme vyrazit vstříc posledním pár kilometrům. Jez u vesnice Čáslavky je nízký a snadno sjízdný kdekoliv, přímo pod ním je krásné koupání – doporučuji!

Ještě kilometr cesty po nyní již víceméně stojaté vodě a jsme přímo v kempu.

Vodácky za mě Úpa naprosto fantastická, vyrazte i s dětmi, bude to zábava.

Jediným drobným minusem je absolutní absence restauračních zařízení po cestě. Buď se řádně vybavte svačinami, nebo se připravte na delší pochod na/z oběda. My takto šli k Pitasum ve Velkém Třebešově a byli jsme i přes delší procházku moc spokojeni.

Nedělní Labe

Poslední den nás čeká úsek z Dvora Králové do Brodu. Na Labi se rozhodně napádlujete VÝRAZNĚ více než na obou předchozích řekách, jezy vzdouvají hladinu do „oleje“ stovky metrů předem. Určitě to za tu zkušenost stojí, mně osobně však Úpa i Metuje nadchly výrazně více.

Na celé trase jsou přesně dva jezy (Žírec a Stanovice) a oba se musí přenést (Stanovice lze překoníčkovat), jinak teče řeka opět moc hezkou krajinou a jako bonus uvidíte barokní Kuks z řeky :-)

Oběd jsme si dali u Šporkova Mlýna, mají to tam moc pěkně zařízené i s ohledem na občasné vodáky. Velkým bonusem je pak i rozmanité dětské hřiště.

Plavbu zakončujeme za mosty v Brodě. S dopravou skupiny do Dvora a následně z Brodu nám moc pomáhá i majitel půjčovny, který nás ochotně svezl.

Tomáš