Nó, nechtěl jsem tady z toho dělat černou kroniku, ale je asi pravda že by případní noví kvakeři měli být varováni co je může čekat. Tady to je:
Za mostem na Tuklaty se objevuje zátaras VR6+, koryto opouštím nejen já ale i Vejmola a bereme to objízdnou trasou po poli. Po chvíli se vrací přes kopřivové houští zpátky. Při prodírání kopřivama si pěkně požahám ksicht a v duchu začínám nadávat. Konečně se probojuji k vodě a jedu. Asi 10m. Další neprůjezné VR. Vysoký břeh, kopřivy. Takhle asi 6x v úseku 100m. Začínám už nadávat nahlas, "Vejmolo ty jedna č.b.o zarostlá!" Ale i takový kvak jako Vejmola má svoji čest a urážet se nenechá. S pomstou ovšem počká na vhodnou příležitost. Po probojování se k soutoku s Jirenským potokem VR náročnost značně klesá a jízdu si začímám vyloženě užívat. Pozornost polevuje. Ve Vyšehořovicích se tok Vejmoly zrychluje a najednou jsou zpátky VR, zpestřené dráty, plechy, trubkami aj. To není nic co by zdatný kvaker neznal a nezvládl. Statečně tedy najíždím do houští, když Vejmola vytuší příležitost k pomstě. Přes bok helmy mě švihne větev, což o to nic, od toho helma je, že? Ale boční větvička s matematickou přesností trefuje pod správným úhlem otvor v helmě, ušní boltec a pokračuje dovnitř hlavy. Bolest jako prase . Bohužel rychlý tok mířící pod vrbičky nedovoluje okamžitou první pomoc a tak chvilku pokračuji jako Marťan, s tykadlem místo ucha. V prvním vracáku opartrně vytahuji klacek z hlavy. Je celý zkrvavený, ale naštěstí vypadá že je celý a v hlavě nic nezůstalo . Akorát na to ucho nic neslyším - asi jsem si klacek prorval skrz ušní bubínek. Vzhledem k tomu že dopravu máme až v Sedlčánkách, nezbývá než Vejmolu dojet. Pozdější návštěva pohotovosti potvrzuje diagnózu. Fasuju antibiotika na bradavky popraskané od kojení a minimálně na měsíc mám od vody utrum.
Budiž to všem varování, že i ke kvakům typu Vejmoly je třeba se chovat slušně