Re: Poděkování neznámému záchrJste fakt zlatí, díky moc ještě jednou! Připojuju se k přání vybrání si záchranných akcí na dlouhá léta dopředu. Ten kolenní chránič mi to skutečně svlíklo, ale oželel jsem ho, přendal jsem si ten, co mi zůstal, ze zdravého kolena na to, do kterýho jsem dostal naplno kamenem hned na prvním jezu, než jsem si chrániče vůbec natáhl (dobře mi tak) s tím, že jdu do rizika zchroumání druhého kolene raději, než druhou ránu do toho samého 😀 Spali jsme na Vochtánce, ale neviděl jsem ho tam, dojeli jsme za soumraku suchým litičákem. No a teda obdivuju tu rychlost, s jakou byl ve vodě. Mně osobně se hrozně blbě odhaduje čas, jak dlouho jsem tam vlastně byl, ale těžko to bylo o moc dýl než půlminuta (protože jsem vystačil s dechem) a on už byl uvázanej a ve vodě! Smekám a moc si toho vážím. Přeju vám, abyste tuhle pomoc nikdy nepotřebovali. |