Tok: Mekong
Země: Kambodža
Oblast: Stung Treng
Úsek: O'Svay – ostrov pod Voeun Sien
Obtížnost: ZWC - WW I
Období: leden, období sucha
Délka: odhadem 15 km
Cena: 45 USD

Při cestování po Kambodže bylo od začátku jasné, že tato země nabízí nepřeberné množství různých vodáckých terénů, řekněme nížinných řek (do hor jsem se v Kambodže nepodíval), od klikatících se potoků přes svižnější, místy peřejnaté a vodopádovité říčky až po veletoky typu Mekong. Prostě vodácký ráj, člověk by si řekl. Země je ale velice chudá (jedna z nejchudších v regionu) a chybí tu tedy vodácké vybavení, informace a zkušenosti, nepočítám-li rybáře na dřevěných kanoích, kteří by mi to, věřím, na vodě i tak natřeli. Vzhledem ke „kvalitě“ komunikací je i logistika poněkud obtížnější.

Najít krásnou řeku s dostatkem vody nebylo těžké ani v období sucha, ale dostat se na ni bez vlastního vybavení a lidí bylo zhola nemožné. I když šlo většinou o řeky obtížnosti ZWC – WWI, Buddha ví, co se skrývá o pár set metrů dál po proudu v neprostupné džungli, odkud možná není jiného úniku než po vodě, takže zapůjčení dřevěné kanoe od vesničanů a sólo jízdu jsem samozřejmě neriskoval.

Turistický ruch ale zavál vodácké naděje i sem. Na Mekongu jsem v té době našel dvě možnosti si zapádlovat pro mě v dostupné cenové relaci. Pokud budete googlit, tak těch možností najdete více – od jednodenních po vícedenní výlety a možná i v jiných oblastech a řekách.

V obou případech se jednalo o tour s průvodcem, organizovanou jednou z několika outdoorových firem, a v obou případech šlo o plavbu „zaplaveným lesem“ na sit on top kajacích. Jedna z možností byla tour z Kratie a druhá, kterou jsem využil, poblíž Stung Treng.

Outdoorovou firmu jsem si našel přímo ve Stung Treng na doporučení jednoho z místních a společníky na cestu před hostelem. Šlo o mladý francouzský pár, se kterým jsem se prostě dal do řeči. Moc si toužili zapádlovat, ale na řece nikdy nebyli.

Vyjednávání s majitelem firmy o podrobnostech výletu a ceně bylo dosti strastiplné. Zřejmě byl vyškolen v jižním Thajsku, kde jsem u agentur většinou zažil milé chování, ale jen do té doby, dokud to vypadalo, že jenom zaplatím a nebudu se na nic ptát. Otázky typu odkud a kam se popluje, jak dlouho to asi bude trvat, jaká je obtížnost řeky, jaká jsou nebezpečí na řece, jaké mají vybavení, jestli umí průvodce anglicky (příště se radši i zeptám, jestli umí průvodce plavat) apod., byly zodpovídány se značnou nevolí a občas musel majitel někam zavolat, aby byl schopen dát mi odpověď. Stejně tak cena, kterou nabídl, byla hodně vysoká. Vyšší než cena v ceníku, což byla asi daň za mou snahu se něco dozvědět a majitel trval na tom, že buď pojedu za nabídnutou cenu, nebo nepojedu vůbec.

Na další kolo vyjednávání jsem si už přizval své nové francouzské přátele a majitel nakonec podlehl naší přesile a cenu usadil na námi zuby skřípaje akceptovatelných 45 USD za osobu bez dopravy ze Stung Treng na místo startu a zpět. Oproti standardní tour, která začíná ve Stung Treng, odkud vás minivanem dopraví na start (a pak zpět), jsme se do O'Svay dopravili sami jedním z minivanů pendlujících mezi vesnicemi za příjemných 10 USD za všechny tři. O'Svay se nachází na levém břehu Mekongu, jen pár kilometrů od hranic s Laosem a je možné zde přespat u místních vesničanů, kteří nabízejí více či méně oficiální homestays. My jsme si našli ubytování u rodiny za 5 USD za místnost (jinde účtují nocleh za osobu) a dostali vydatnou snídani za 2 USD na osobu.

Ráno jsme se setkali s místním asi pětadvacetiletým bossem, který nám vydal materiál, průvodce, který neuměl anglicky, a doprovodnou dřevěnou motorovou loď s řidičem, který také neuměl anglicky. Doprovodná loď zde byla především pro návrat do O'Svay. Nepochopili jsme ale, jestli je loď nutností proto, že se podél naší plavby nenacházejí žádné komunikace, nebo proto, že doprava materiálu a lidí zpět do O'Svay je po vodě prostě jednodušší.

Veškeré vybavení, které jsme dostali, vypadalo neopotřebovaně a poměrně bytelně. Kajaky jsme dostali dvojmístné, ve „skladu“ jsem ale zahlédl i jeden nebo dva jednomístné. Průvodce byl opotřebovaný přiměřeně svému věku, nicméně o jeho kvalitách, především co se týče záchrany a řešení krizových situací, se nám nepodařilo zjistit vůbec nic (ani od majitele, který nám původně slíbil anglicky mluvícího průvodce). Záchranné prostředky žádné, alespoň že si oblékl vestu. Vzhledem k vodácké nezkušenosti mých přátel jim průvodce ukázal, jak mají pádlovat, já jsem je teoreticky zaškolil v plavání v tekoucí vodě a usadili se na místa háčků. Já jsem, po ujištění majitele, že nějaké zkušenosti mám, mohl dělat zadáka, i když vzhledem k „důvěře“, jakou u mě vzbudil, jsem sebejistotou moc neoplýval a pořád jsem si říkal, jestli je rozumné lézt na řeku, kterou vůbec neznám, s lidmi, kteří jsou úplní začátečníci. Nicméně vodácký absťák a přesvědčování sebe sama, že majitel nebude blázen, aby pouštěl nováčky na nebezpečnou řeku, byly silnější.

U O'Svay má Mekong na šířku přibližně tři kilometry a po dobu plavby jeho šířka kolísá mezi dvěma a pěti kilometry (alespoň podle google map). Množství ostrovů a ostrůvků však jeho vody krájí na několik řek, takže po většinu plavby se člověk cítí skutečně jako na řece a ne jako na jezeře.

I když voda vypadá na první pohled líně, tak je proud dále od břehu docela silný a jen pár minut po startu vjíždíme do onoho „zaplaveného lesa“, který je sice řídký, ale podívaná je to i tak úchvatná. Tímto okamžikem mizí všechny mé obavy. I když by síla proudu teoreticky mohla v případě převržení lodi člověka uvěznit někde u kořenů stromů, nebezpečí se mi zdá menší než například v zeleném pekle na Ploučnici. I proto, že většina kmenů vyrůstá z míst, kde je hloubka na pohled hodně malá. Dochází mi, že jde v podstatě o zaplavený ostrov. Doprovodná loď podobná místa objíždí a čeká vždy někde pod, takže nás po většinu času ani neruší hluk jejího motoru.

Obtížnost vody kolísá mezi ZWC u mělčích míst a WWI v místech, kde se koryto zužuje. Docela by mě zajímalo, jak řeka vypadá v období dešťů. Jestli díky její mohutnosti s jejím charakterem vydatné deště nic moc neudělají, nebo jestli může hladina významně stoupnout. Jen málokrát se ukazuje něco jako peřejka, hlavně v místech, kde se náhle na několik metrů trochu zvýší spád. V jednom případě projíždíme jedním takovým místem, které je několik desítek metrů dlouhé a voda zde v podstatě vytváří ležaté S. Celé to vypadá jako skluzavka zakončená dlouhou vlnou.

Jen jednou se dostáváme do malých potíží, a to když proplouváme řídkým křovím a o dno špičky našeho kajaku se zachytí silný rybářský vlasec. Kajak nám to okamžitě stáčí zádí po proudu dolů, ale mé háčici se rychle daří vlasec uvolnit. Většina plavby probíhá na otevřené vodě a jen několikrát proplouváme místy se stromy nebo křovím. Po cestě zastavujeme na jednom z ostrovů na svačinu. Je tu částečně usídlená rybářská rodina a jako naprostá většina Kambodžanů, které jsem potkal, jsou i tito velice milí, usměvaví a zvědaví. Trávíme zde přibližně půl hodiny, snažíme se komunikovat, hrajeme si s dětmi i s opičkou uvázanou k malému stromku.

Během plavby potkáváme rybářské kanoe, sem tam dřevěný motorový člun, několik chatrčí, zahlédneme pár vesničanů na břehu... Takřka všichni mávají a ukazují nám široké úsměvy. Vodní ptáci, vodní buvoli, prakticky žádné známky moderní civilizace – až na naše vodácké vybavení a motory dřevěných člunů – na konci plavby koupel v Mekongu a roztomilá hra se dvěma vesnickými dětmi, které jsou hrozně zvědavé, ale strach z bílých lidí jim nedovolí přijít blíže, takže se vždy za nimi rozběhneme a ony se smíchem utíkají... Naprostá a dokonalá idyla. Asi nejromantičtější a nejpohodovější plavba mého života.

Teď už nás čeká jen rekapitulace plavby při cestě zpět do O'Svay v dřevěném motorovém člunu a pak cesta po vodě do další vesnice.

Pro pořádné jezdiče by možná mohla být zajímavá krátká část Mekongu u pravého břehu na sever a západně od vesnice Preah Rumkel na hranici s Laosem. Pokud se vydáte na vodu, tak budete technicky v Laosu. Nejsem dostatečně zkušený, abych přiměřeně odhadl obtížnost úseku, ale okem nezkušeným bych řekl, že za daného vodního stavu byl vodopád u pravého břehu pro zkušené jetelný a peřej pod ním také. Bohužel obrázky moc dobré nemám, tak zkuste vygooglit Sopheakmith waterfalls, případně je úsek částečně vidět na videu.

Mickej