Re: naprosto didaktický čĺánekJeden ze sedmdesátek: Starý pán, předválečný komunista, se chystá na schůzi svého uličního výboru. Je to jediná příležitost, kdy přijde mezi lidi, tak se hezky oblékne a vyrazí. Jen vyjde z domu, přežene se kolem mladík na mustangu a pocáká jej blátem. Stařík se podívá na hodinky, ale už by se nestihl dojít domů převléci, tak odevzdaně mávne rukou a jde dál. Najednou mu sletí z hlavy klobouk. Překvapeně se rozhlédne a všimne si dvou chechtajících se kluků s prakem. Dojde mu, že nemá smysl je honit, tak se otočí a šourá se dál k agitačnímu středisku. Před vchodem do něj nevybíravě vrazí vlasatec v kožené bundě a džínách a utrousí: „Čum na cestu, dědku plesnivej!“ O deset minut později vystoupí na schůzi první řečník: „Soudruzi, cesta ke komunismu se ukazuje být náročnější, než jsme původně předpokládali. Když budu upřímný, my se toho už nikdo nedožijeme. Ale naše mládež, naděje národa, tak ta určitě ano.“ A děda si sám pro sebe polohlasem zamumlá: „Však voni si, parchanti, ani nic jinýho nezasloužej.“ |