4. Řeka L´Ubay – 11.6. – 12.6. Po příjezdu spíme na pozemku Anaconda Raftingu ve vesnici Le Lauzet. Ráno se přesouváme do Le Martinet, odkud záhy vyrážíme opět našim stylem za komerčním raftařem a to i přes to, že tento úsek známe z roku 2001. Jedeme na Pulsaru s obvyklou posádkou i s Tarzanem na kajaku. Máme menší stav cca o 0,75 metru méně vody oproti roku 2001, a tak velký válec v první části je menší a nedělá problémy. Dva levé válce úplně zmizely. Do cíle dorážíme spokojeni. Nikdo neplaval, ani neeskymoval. Odpoledne měníme posádku, Tarzan je se mnou na kotrči a Šumák sedlá kajak. Ten však zahájil svoji cestu nárazem do pilíře mostu a po několika pokusech o eskymáky vítězí člověk na přírodou – po cca 100 metrech konečně zvedá. Při další cestě do Le lauzet Šumáka stále přemáhá příroda, avšak marně a „že jich bylo“ – po šestém eskymáku to již nikdo nepočítal.

Poslední eskymák při nájezdu do skalní soutěsky – trochu krve z hlavy – jinak nic vážného. V téže soutěsce se snažíme vylovit trosečníka komerčních raftařů, kterým velí kdo jiný než Hervé. Pokus však byl neplatný a trosečník stále zůstává ve vracáku. O život nejde, a tak se chladí o trochu déle. Tato jízda nebyla vydařenou i ze strany jízdy našeho raftu – pozdní nájezdy do vracáků apod. Čochtan však stále chybí. Průtok cca 60 kubíků obtížnost WW III až IV. Za vyšší vody až WW V. Úsek vhodný pro střední až dobré jezdiče. Večer se domlouvá čistě komerční hydrotraking na horním úseku L´Ubay s obtížností WW II – III+. Ráno i já si připlácím tuto atrakci a doufám, že ji přežiji. V silných (8 mm) neoprenech a s ploutvema na nohách je člověk trochu neohrabaný, avšak je mu teplo a kameny až tak nebolí. Startujeme jednu vesnici pod Les Thulies a končíme cca po 5 km. Asi v prostředku cesty je jeden menší válec, kde se všichni vydovádíme až až. Já opouštím posádku cca 800 metrů před koncem pro velké křeče v obou lýtkách, škoda – zrovna to začalo být zajímavé, velké kameny a pěkné vlny. Je to super zážitek – doporučuji všem. V odpoledních hodinách přejíždíme na řeku Var. Ten je však téměř bez vody, a tak se snažím vytelefonovat závěrečný zážitek Grand Canyon - Verdon. Spíme v cíly Varu, kde není signále GSM, a tak se super novinu dozvídáme na silnici až po 9 hodině ráno. Francouští kamarádí domluvily vypouštění Verdonu – teče 16 kubíků a v Castelane na nás čeká od 8 hodin Hervé, Žigo a Jean.

5. řeka GRAND CANYON VERDON – 13.6. Do Castelane dorážíme po 12 hodině a Hervé je již celý nedočkavý. Canyon je dlouhý, je nutné co nejdříve nasedat. U Jeana domlouváme rozdělení posádek. Po krátké dohodě je již jasné, že Tarzan opět jede kajak, bohužel však nás šest a Hervé se do malého raftu nevejde. Bouhouš se záhy dozvídá, že pojede se Šumákem něco jako Orinoco a ani neprotestují – bez tak jsou z nás nejlepšími jezdiči. Hanka, Ivee, Volša a já jedeme s Hervém na raftíku. Na vodu nasedáme na začátku pěší turistiky u canyonu v 13 hodin. Pěšáci nás fotí a čekají, až nejsme vidět. Po krátkém sjetí posádky se pouštíme s obavami do Canyonu, ze kterého jde z pověstí respekt. Velké množství sifonů, balvanů, technických partií, tahů pod skálu a nádherné přírody. Tarzan jako první předvádí klasického čochtana, kdy raft uvízl v průskoku mezi kameny a než došlo k jeho vyproštění, už nám někdo klepe pádlem do podlahy raftu. Nezvedá - má ho - plave krátce, avšak pěkný úsek WW III.

Poprvé zasahuje Žigo na safety kajaku a dotláčí Tarzana ke břehu. Následuje několik lehčích, středně těžkých i těžkých míst. Některé životu nebezpečné sifony přenášíme po skalách, některé přejíždíme. Po minutí La Maline asi v prostředku Canyonu nás pokřikem vítá Hervé v Grand Canyounu, ze které již není úniku. Příroda je super, voda středně těžká až těžká. Před jedním z velkých sifonů, kde řeka protéká malým tunelem, všichni zastavujeme. Domlouváme sjetí kudy pojedeme, kde se nesmí plavat, a kde hrozí konec všech nadějí na návrat domů. Po krátké domluvě najíždíme do tunelu „místo zvané STIX“– voda dělá pěkný rachot a najednou jsme všichni ve vodě a „valíme“ pod vodou přímo k sifonu. Naštěstí Šumák přesně háže pytlík (druhý záložní má Žigo) a chytá Ivee, Volšu, Herveho ten drží raft a Hanku. Já se chytám až jako poslední. Všichni končíme cca 3 metry nad sifonem, ze kterého prý není úniku. Pádla však nemá nikdo. Žigo skáče do kajaku a vyráží pod sifon hledat pádla. Nachází 3 a jednu půlku záložní skládačky. Piva, vody, jídlo a 1,5 pádla jsou v nenávratnu. Ostatní lodě vše přenáší. Šumáku, díky za život.

Po delší pauze v tunelu nasedáme na raftík a vyrážíme k cíli Canyonu. Přenášíme sifony, kličkujeme mezi kameny a proskakujeme mezi balvany. Následuje i jeden z větších válců, kde je nutná větší záchrana. Žigo sjíždí jako první a opět bez zaváhání. Po krátkém rozmístění pytlíků najíždí Herve s Hankou a Ivee a vše probíhá super. Pak najíždí Bohouš se Šumákem a plavou – chyba nájezdu. Vše řeší jeden pytlík, všichni jdou velmi rychle ke břehu. Hervé gratuluje Bohoušovi k přerušení několikaleté bezčochtaní šňůry. Po chvíli jsme u největšího sifonu, kde se voda ztrácí 18 metrů pod zem a cca po 50 metrech opět spatří světlo světa. Vše dlouze přenášíme a nasedáme trochu zajímavým stylem. Herve háže raft ze skály do vody, přímo na místo, kde končí sifon. V zápětí skáče za ním. Nám nezbývá nic jiného, než skákat za ním do hrozné hloubky cca 6 metrů let vzduchem, a pak hrozná rána. Hance se moc nechce, a tak ji raft ujíždí. Opět safety kajak v akci a dováží Hanku až k raftu. Samozřejmostí je, že on skáče v kajaku. Tarzan zaváhal, háže kajak do vody a skáče za ním. Žigo má plné ruce práce. Další část Canyonu je již méně obtížná, avšak velmi technická na přesné nájezdy. Po dlouhých průskocích konečné skáčeme z lodě do vody na konci Canyonu – přežili jsem a jsme dole.

Těsně nad koncem Žigo mimo jiné chytá jediné pivo z čochtana na STIXU a ukazuje, jak vypadá po průjezdu mnoha sifony, včetně toho největšího. Pijeme jej na oslavu cíle. Na začátek vzdutí spodní přehrady dorážíme cca v 17 hodin. Bohouš, Šumák a Hervé jdou na silnici stopnout auto, ostatní pádlují 5 km pod most na první pláž. Ve večerních hodinách (již při tmě) nakládáme lodě a vyrážíme do Castelane. Raftíček a loď vracíme v 23.30 hodin Jeanovi a jdeme k němu do krámku v Casteláne vše zakončit pivem. Zde se dozvídáme, že i Hervé plaval poprvé na STIXU. Všem děkujeme za ojedinělý zážitek a odjíždíme na parkoviště na jídlo. Okolo 2 hodiny ráno vyrážíme k domovu do matičky české země. Grand Canyon je zcela nevhodný pro střední a velké rafty – nevejdou se tam!!!. Obtížnost není vysoká WW III až IV (za větší vody to může být i WW V), avšak na několika místech jsou životu nebezpečné sifony, které bez dokonalé znalosti řeky je možné přehlédnout. Canyon je vhodný pouze pro špičkové vodáky (nutná znalost eskymáka za všech podmínek) a doporučuji si vždy připlatit průvodce a alespoň jeden safety kajak. Nejbezpečnější stav vody pro splutí je právě našich 16 kubíků. Za menšího stavu vody to nejde a za většího stavu to asi bude pěkný rachot.

Celkově jsme ujeli autem 3.259 km. Při domluvách s místními rafťáky nám byly doporučeny jako další super řeky Tinee WW III až IV(V) (z Stetienne sur Tinee do Isola nebo až do Colmiane) a Vesubie WW III až IV(V) (z Roquebilliere do ST Jean La Riviere) za zmínku též stojí Gyr i Onde (z Pont ds Places do Vollose) a po jejich soutoku i Gyronde (z Vallouse do le Vilant)

Letošní zájezd byl koncipován jako super zážitek s těžkými řekami. Fotky z řek jsou vystaveny na www.iextreme.info. a itinerář je zpracovaný v sekci itinerářů.

Ahoj Pavel „GoGo“