Ono kromě aspoň základní (tehdejší) výbavy a umění bylo třeba ještě jedno, čehož se dnes myslím ne vždy dostává, a to je láska (k vodě).
Vypůjčím si citát z Bible (1.Kor.13,7): "Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá".
A k tomu reminiscence na třes při čekání na startu dubnového slalomu na Kamenici, pod plovačkou jen chatrné tričko:
na vytahování roztříštěné laninátky na nepřátelský břeh a první inventura, kde všude mi z rukou teče krev:
na otupělé přetahování jezů ve spodním prádle a bosky v deseti centimetrech sněhu, když mi předtím při cvaknutí uplavaly boty a starší mi nedovolili jet dál v mokrých šatech:
a přitom člověk zase znovu a znovu jel na vodu, a těšil se na ni, a dělal vše pro to, aby se na ni dostal.
Možná kousek toho všeho zůstává v rituálu, kdy při usednutí do lodě naberu do hrsti trochu vody z řeky, kterou mám jet, nechám ji zmizet mezi prsty, a pomyslím si něco hezkého.
