Re: Stavba a opravy lodíLíh taky není levný, navíc nás to nenapadlo - toluen byl tutáč. Navíc mluvím o osmdesátých letech, tedy o době socialistického hospodaření, kdy (později se kradlo jinak, na vyšších úrovních a ve velkém) jsi od dělňasů na stavbě dostal sud epoxydu za flašku ruma. Já na ty epoxydové (patří-li tam měkké "i", omlouvám se) hrátky doplatil zdravím. Jednou v létě jsme stahovali z vydry epoxydové kopyto, pryskyřice jsme měli hafo, tak jsme přidávali a přidávali až to vařilo, na to svítilo otevřenými vraty slunce, z kopyta se při chemické reakci kouřilo a kouř se hromadil pod stropem, a my přidávali, kopyto bylo jedovatě zelené... No a od té doby vždy, když hrábnu na epoxyd, dostanu vyrážku. Kamarádka doktorka říkala ať jsem rád, že to mám jen na rukách a v podpaží, že se to může vyrazit i uvnitř těla na orgánech a to je pak e(po)xitus...  |