A ještě zážitek z pravěku, Zdeněk, 17.01.2014 13:51
Kdysi, v polovině sedmdesátých let (minulého století), bylo mi 16 nebo 17 roků, jsme jeli poprvé Sázavu, z H.Brodu až dolů. Pod Světlou jsme se dostali už v pozdním odpoledni a když se začalo stmívat, zapíchli jsme to kousek pod Smrčnou, na levém břehu u lesa bylo takové pěkné místo ... Už za skoro úplné tmy, ležíme si u ohníčku a večeříme, na nás vyběhl nějaký hajný (pokud si ještě dobře vzpomínám) s hrozným řevem, co si to dovolujeme, že na nás zavolá policajty (tehdy "esenbáky"), že jsme hnusné "máničky", že máme padat do kempu, prý je o 2 km dál ... My jsme to samozřejmě nevěděli, vůbec jsme tenkrát netušili, kde přesně jsme, o nějakých Stvořidlech jsme tenkrát věděli jen vzdáleně, z doslechu - a navíc, na našich řekách, kam jsme dosud jezdívali, jsme tábořili vždy nadivoko a nikomu to nevadilo. Hajný měl pušku a uniformu, tak jsme ho neochotně poslechli, naházel jsem věci jen tak bez balení do lodi a že tedy ty 2 km dolů sjedu. Už byla ale tma, z řeky se ozývaly zvuky, typické pro "chlupatou" vodu a tak jsem háčka poslal po cestě po břehu, odlehčil mi o jeden bágl, navíc jsme spolu byli na vodě poprvé a moc nám to dohromady nešlo ... Hned kousek od místa, kde jsme chtěli přespat, začaly peřeje, ve tmě jsem viděl jen pár metrů před sebe, sám jsem ovládal plnou naloženou loď s nijak nezajištěnými a jen halabala naházenými věcmi - byla to tenkrát docela divočina, vzpomínám si, že jsem musel asi 2 x do vody, naštěstí tenkrát byla dost nízká voda, bylo to o prázdninách ... Po dojezdu do Stvořidel mi nikdo v kempu a v hospodě nechtěl věřit, že jsem opravdu přes Stvořidla teď za tmy přijel - a já jsem zase nechápal, proč se tomu tak diví. Teprve o pár let později, když jsem na Sázavě byl znovu a Stvořidla jel opět a tentokrát za světla, jsem pochopil ... Tak tedy vypadal můj první sjezd Stvořidel, vlastně jsem o tom, že jsem v "těch Stvořidlech" ani nevěděl.