Po splutí Salzy nad i pod přehradou a návštěvě krásné soutěsky Nothklamm s úžasnou jeskyní – která však byla přímo v jejím nejužším místě uzavřena kvůli poničeným roštům – se přesouváme na naši poslední řeku. Tou je Steyr. Ani zde nejsou vodní podmínky ideální, ale je červenec, takže můžeme být vůbec rádi, že se dá splout. Stav 104 cm na vodočtu v Kniewasu při limitu 100 cm opravdu odpovídá realitě.

Původně jsme plánovali ukončit plavbu u mostu Steyrbrücke, ten je však v rekonstrukci a zhruba 300 metrů proti proudu upozorňuje velký billboard, že se musí končit u něho. Necháváme auto u vodočtu a přesouváme se pod vodopád směrem na Hinterstoder. I zde je upozornění na rekonstrukci mostu, dokonce v češtině.

Lodě snášíme po pěšině pod vodopád Stromboding. Voda se tu dere úzkým hrdlem a obtéká mohutný skalní blok usazený uprostřed koryta. Je to impozantní pohled.

Nastupujeme ještě nad lávkou a vyrážíme do náročnějšího, místy zablokovaného úseku, který končí asi 300 metrů za zatáčkou. Krásné peřeje, jeden úzký průjezd – za střední a vyšší vody tu už mnohé posádky zažily koupání. Naši situaci navíc komplikuje hustý mlžný opar těsně nad hladinou, takže dopředu není dobře vidět, kudy jet. Prudké, zalesněné svahy padají až k řece a dodávají místu dramatickou atmosféru.

Po chvíli se ocitáme na vzdutí jezu. Pod ním je úplné sucho, šupna je nepoužitelná. Vystupujeme vlevo a přenášíme poměrně daleko k místu, kde náhon znovu ústí do řeky. Proud se opět zrychluje, ale je potřeba pečlivě číst vodu – jsme skutečně na limitu splavnosti. Údolí se postupně otevírá a už není tak sevřené.

Jakmile před sebou uvidíte lávku, je potřeba zbystřit. Před ní začíná obtížnější úsek, který s krátkou přestávkou pokračuje až za zatáčku. Pak se spád zmírní, podjíždíme silniční most a za ním se tok rozdvojuje kolem ostrova. Jedna loď volí levou větev, druhá pravou. Levá je užší, rychlejší a navíc s padlým stromem těsně nad hladinou – dá se pod ním podsoukat. Obě ramena se pak spojují a proud znovu nabírá sílu ve větších peřejích.

Když spatříte další menší mostek, opět zbystřete. Před ním začíná další náročnější pasáž. Skalní žebra a kameny znesnadňují průjezd.

Za zatáčkou přichází pověstná peřej Autobus. Poznáte ji snadno – velký balvan uprostřed toku se stromem na vrcholu působí jako maják. Voda jej obtéká z obou stran, ale při našem stavu jde více vody vlevo, pravá strana je prakticky neprůjezdná. Kámen je potřeba objet téměř celý a peřejnatý úsek pokračuje ještě asi 100 metrů. Za ním se tok uklidňuje, proud však zůstává svižný.

Brzy přichází vodočet se schody a vidíme transparent upozorňující na ukončení plavby.

Jsme nahoře na silnici a myslíme si, že máme vše za sebou. Svlékáme se, když někdo nechtěně zavadí o stojící loďák. Ten se začne kutálet prudkým svahem dolů až do řeky. Naštěstí je zavřený, ale pluje opravdu rychle. Co teď, když jsme téměř svlečení? Naštěstí jeden z nás zůstává oblečený a loďák se mu daří zachytit.

Parádní svezení – sice za nízkého stavu, ale stále plynulé, bez nutnosti přenášet (kromě suchého jezu). Devět kilometrů jsme ujeli za hodinu. Obtížnost při tomto stavu spíše do WW II+, při vyšších průtocích počítejte s nárůstem až k WW III - IV.

Petr