Chtěl bych se s kolegy vodáky podělit o jeden velmi jednoduchý nápad, který se mi ale maximálně zalíbil. Určitě nejsem první objevitel, ale snad aspoň jeden z prvních popularizátorů. Někdy se vám to může hodit. Zorganizovali jsme s kolegy zájezd na Moravu z Mohelnice do Olomouce vlakem na gumách. Museli jsme však čelit typické situaci: je nás jenom 5. Co s tím? Bylo jasné, že někdo pojede sám a že to budu já. Vzít plastový kajak se nedalo, protože jsme jeli vlakem. A singlovat sám Moravu na Pálavě se mi ani trochu nechtělo. Vzpomněl jsem si, jak mi posledně dcera na háčku odmítla poslední den zabírat (ani se jí nedivím) a jak jsem byl z těch meandrů pod Hynkovem hotový. Takže jsem dospěl k logické volbě: nafukovací kajak. Když jsem žadonil jsem po kamarádovi Helios, ubezpečil mě, že ten už nepřejede ani přehradu. Přemýšlel jsem, kde si jinde půjčit nafukovací kajak, a pak jsem si řekl proč, když mám starou dobrou Pálavu.

Jak se dá udělat Pálavo-kajak z tvrzeného molitanu

Tak jsem si půjčil od jiného kamaráda desky z materiálu, kterému se prý říká „tvrzený molitan“ (dává se jako vycpávka do balíků s křehkými věcmi). Desky už byly nařezané na jiné účely a mně ty rozměry kupodivu naprosto vyhovovaly. Výsledek netřeba složitě popisovat, fotky napoví. Desky měly rozměry asi 45x35 cm, tloušťka 3 cm. Pod zadek jsem dal 2 desky. Mně to vyhovovalo, menší postavy by možná daly 3. Míň jak 2 bych nedával, aby byl zadek spolehlivě nad vodou. Ta spodní je širší, aby šla nacpat mezi válec a dno, tam pak kupodivu dobře drží a nemá tendenci se posouvat. Zádovou opěrku jsem podložil kusem starého reklamního baneru. Lepicí páska vše spolehlivě spojila. Nejvíc práce (asi půl hodiny) dalo vytvoření lehce polohovatelné opěrky pro nohy. Celé sezení jsem umístil na Pálavu opačně a tím jsem svůj zadek (a s ním i těžiště) dostal do ideálního místa, kousek za střed. Kromě nožní opěrky jsem nic nepřivazoval. Větší vak šel dozadu, menší dopředu, pro posádku zbylo až neskutečně moc místa.

První test proběhl na Moravě

Teď už jenom počkat, jak se to bude chovat na vodě. A chová se to úplně báječně. Strávil jsem nádherné 3 dny sezením v pohodlném křesílku a užíval si vody. Jezdil jsem většinou napřed, hledal ostatním cestu mezi stromy a v pohodě stíhal fotit. Ruce a ramena jsem samozřejmě cítil, Morava se prostě musí upádlovat. Ale bral jsem to jako nácvik na kajak. Rychlostně jsem kolegy kdykoliv dojel a obratnost mezi padlými stromy byla určitě lepší než na Pálavě ve dvou. Byl jsem taky lehčí, což se na mělčinách cení. Vystupování i bez pomoci naprosto v pohodě, stačí si před přiražení ke břehu kleknout. Při nastupování se člověk prostě vyvalí do křesla. No a večer mi v hospodě jako jedinému nevadilo sedět na tvrdé lavici. Prostě moje nemalé očekávání bylo několikrát překročeno.

Přirovnal bych to k větší a zdechlejší K1. Pro turistiku ideální, klidně i s malým dítětem, které ještě nepádluje. Na tu přední/zadní sedačku se v pohodě vejde. Na divoké vodě omezuje nevylévání (ale díky lehké špici určitě moc ve vlnách nenabere) a délka. Přece jenom ostré kličky v proudu by asi daly zabrat. Ale určitě bych měl míň práce než nezkušená dvojka na Barace, díky lehké špici je to celkem točivé. Nějakou pěknou WW II bych klidně zkusil.

Nevýhody nového sezení

Nezbývá než zmínit negativa. Je jich kupodivu málo a jsou řešitelná. Pokud se vám při soulodění podaří se napojit na kraj, nemáte se s kým podělit o pádlování. Lepší by bylo delší pádlo. Já mám pádlo 195 cm a chtělo by to tak 205. Z pádla neustále kape do lodi (to si člověk na kajaku se šprickou ani neuvědomí) a taky furt teče voda po žerdi, a proto se za jízdy špatně kouří. Takové ty kolečka proti stékání vody na pádle nemám, takže nemůžu posoudit jejich účinnost. Pokud by se předpokládalo cvaknutí, bylo by potřeba sedátko i opěrátko uvázat aspoň tak, aby neuplavaly. Kdo by se chtěl opírat silně nohama, měl by si chytit opěrku nohou až o sedačku za sebou. No a největší problém je horní lem na válcích Pálavy. Odírá ruce. Přemýšlel jsem že z něj částečně vytáhnu šňůru a přilepím ho páskou k válci. Věřím, že by to nějak šlo, ale pak jsem si řekl: „Ne, žádné flákání, pěkně budeš pořádně pádlovat s nataženýma rukama.“ A tak jsem 3 dny trénoval správné pádlování. Ale příště to zkusím vyřešit.

No a to je asi všechno. Kdybych to měl shrnout, můžu tento způsob jízdy vřele doporučit nejen jako krajní řešení nepříjemné situace v logistice. Když nás příště na turistice bude lichý počet, tak to klidně vezmu na sebe. A pokud nás bude akorát a bude místo v autě, vezmu si pro jistotu s sebou i „celé“ pádlo a předpřipravené křesílko. Když bude chtít háček na památky, chvilku budu pro formu smutný, ale pak ho rád pustím.

Fof