S tím se ale dá souhlasit jen částečně.
1) Historie je zprostředkovaná v dochovaných PRAMENECH, nikoliv pouze dokumentech. Navíc je to základní otázka historiografie jako oboru - kde vlastně leží podstata bádání, jestli je implicitně obsažená v pramenech nebo vzniká až během interpretačního procesu (samozřejmě odpověď není prvoplánově snadná, k tomu např. základní práce E. H. Carr: Co je historie, z novějších např. Richard Evans: Na obranu historie)
2) Historici nejsou "jen" vykladači... umění interpretace pramenů je docela náročná věc - proto je potřeba studium a také náležitá praxe (jak sám uvádíš). A osobně znám spoustu dnešních historiků, kteří nepíší v závislosti ani na době, ani společenské objednávce, naopak jdou dost proti zdi. Čímž neříkám, že v jiné době či v jiných režimech se toto nedělo.
S těmi deníky apod. máš nepochybně pravdu, mimochodem ego-dokumenty dnes v Databázi dějin všedního dne spravuje dr. Kessler z HIU AV, je to můj kamarád, dělá to velmi zodpovědně. Největší radost mám ale nakonec ze zde otištěných fotografií a deníků z Ekiho rodinného vodáckého archivu..
