Vyhlášené oblasti pro canyoning doslova prošpikované desítkami nádherných kaňonů jsou ve Francii, především je to pak Horní Provence a Přímořské Alpy. Opravdovou Mekkou evropského canyoningu je oblast Sierra Gusta ve španělských Pyrenejích. Canyoning je však provozován v podstatě na celém světě - ve všech alpských zemích, v Severní Americe, v Austrálii i například v Japonsku.

Po celém světě tak lidé sestupují horskými potoky a bystřinami, balancují na kluzkých kamenech, brodí se dravým proudem, proplavávají úzkými soutěskami a divokými peřejemi, sestupují exponovaným horským terénem, slaňují desítky metrů často přímo burácejícími vodopády, skáčou z výšek do hlubokých tůní a sjíždějí přírodní tobogány. U nás nejsou bohužel žádné vhodné terény pro canyoning, a tak nezbývá, než si pro první kontakt s tímto sportem zajet do blízkých alpských zemí. Ideální pro svoji blízkost je Rakousko. Dobré lokality jsou také v Itálii, Švýcarsku nebo v Rumunsku. Cesty naší CK však směřují nejčastěji do Julských Alp ve Slovinsku. Tam provozujeme canyoning v bezmála 10 zajištěných kaňonech různých obtížností.

Pro canyoning je přirozený pohyb směrem dolů. Způsobů pohybu v kaňonu je několik : Nejjednodušším je běžná chůze - i tento způsob má však mnohá úskalí. Kameny bývají porostlé a kluzké a tak je potřeba neustále dávat pozor a pečlivě volit cestu. K plavání budete donuceni v místech, kde nedosáhnete na dno. Rychlost proudu je v kaňonech různá. V rychlejším proudu se necháte unášet na zádech s nohama napřed, v tůních plavete normálním způsobem a využíváte toho, že vás vesta nadnáší. Dalším ze způsobů je jízda na přírodních tobogánech - jsou to dokonale vyhlazená přírodní koryta a jejich délka se různí (3-15m). I jízda na tobogánech má svá pravidla a je potřeba se řídit pokyny průvodců.

Skoky z různých výšek (3-11m) prověří odvahu každého účastníka, ale pocit z překonaného strachu a skoku do průzračné tůně pod vámi je tou nejlepší odměnou. I zde je nutné řídit se pokyny průvodců - dodržet techniku skoku a skákat do míst kam průvodce ukáže. Slaňování je asi nejnáročnějším způsobem pro zdolávání překážek v kaňonu. Slaňují se skály a vodopády různých výšek. Když někdo nenajde odvahu ke skoku z výšky třeba 5m, může také slanit. Zdolávají se třeba i vodopády měřící 50-60m a často se slaňuje přímo bouřícím vodopádem. Délka slaňování je jedním z ukazatelů náročnosti kaňonů (více v příštím díle). Jsou samozřejmě kaňony, kde se vůbec neslaňuje, a také kaňony s častým a dlouhým slaňováním. Naši průvodci jsou schopni zasvětit do jeho tajů i absolutního začátečníka. Výcvik probíhá například na mostech, cvičných skalách apod.

Z toho všeho vyplývá, že průchod kaňonem vyžaduje doprovod průvodce znalého všech technik pro prostup kaňonem a vyžaduje bezpodmínečnou znalost prostředí. Jednoznačně tedy doporučuji využít některou z mála cestovních kanceláří, které canyoning aktivně provozují a mají dostatek zkušeností s tímto novým sportem.

LIVINGSTONE Brno - CK Pavel Veselý, Michal Kůra