Masakr na Brtnici My to jeli ještě v minulém století jako klasiký oddílový zájezd, autobus s vlekem a samé laminátky. Bylo to na jaře a vysoká voda byla z tání sněhu. Začátek nevinný, meandry v otevřené krajině. Pak přišel zlom a se vplutím do lesnatého údolí najednou nepřehledné peřeje. Dodnes mám před očima kamaráda, který to proplaval vedle singla, jak měl mech zaražený pod nehty, když se pokoušel chytnout břehu. Krysil tam kdekdo a tak jsme dali resuiscitační přestávku, během které se setmělo a začal padat déšť se sněhem, navíc se nahoře něco stalo, protože voda v korytě začala stoupat vpravdě ďábelským tempem. To nás vyburcovalo k pokračování v plavbě a tak se pokračovalo, každý dle morálky, co mu zbyla. Já to jel na placatém slalomovém singlu, který na ježdění rovnou za nosem ve velkých vlnách není a podle toho se taky choval - měl jsem permanentní pocit, že je loď v zádi zlomená. Ohlídnout se nedalo, protože se setmělo a bylo prd vidět. Jez u Rokštejna jsme objeli po louce, tolik bylo vody. Ještě byla klika, že tehdy nebyly popadané stromy a tak jsme se vyhnuli dalším abrenalinovým zážitkům. Dva kiláky po povodňové Jihlavce až k autobusu už byly na hranice sil některých účastníků tohoto výletu. Autobus jsme přivítali opravdu srdečně, pokud tedy k tomu síla byla. Někteří se nedokázali ani převléct, ba jsme je jim museli rozepnout plovačku, Pro jednoho kamaráda byly zážitky na tak šokující, že přestal jezdit a dal se raději na politiku. Takže tak - Brtnice je vodácky výživný potok a já Herčusovi & spol gratuluji k úspěšnému splutí.  |