Článek jako vždy pěkný a podnětný. Jen pro upřesnění uvedu, že v užším slova smyslu je bifurkace takové rozdělení vod, že její části odtékají do dvou různých úmoří. V takovém vymezení jde pak o vzácný jev, ke kterému může dojít pouze přímo na hlavním rozvodí - a to nejčastěji tak, že se vody rozdělí jako výtoky z podmáčeného území nebo mělkého jezera. U nás jsme měli jeden mimořádně vzácný případ bifurkace u studánky Jaščerka nedaleko ValMezu (mapy.com/s/fazezolufa), bohužel lesní dělníci terén kdysi rozjezdili a veškerá voda (pokud teče, studánka dnes vysychá) z ní tak už dnes stéká jen do povodí Bečvy a do úmoří Černého moře. Ještě v nedalekých Hostašovicích vám budou ukazovat jednu chalupu a tvrdit o ní, že voda z jedné strany střechy končí také v Černém moři a druhá v Baltu, ale to už je spíš jen urban legend. A vyprovokoval jsem ji možná já, když jsem se tady v devadesátých létech po bifurkaci pídil u domorodců, kteří neměli ánung. Asi zavětřili, že by to mohlo být turisticky zajímavé. Tehdy byla Jaščerka prakticky zcela zapomenutá.
Na starých mapách jsem kdysi našel značku bifurkace ještě na česko-polské hranici ve Slezských Bedkydech. Ale tu mapu už dávno nemám, nemůžu přijít na to, co to bylo za mapu, a byl to evidentně jen omyl. Reliéf terénu by tam sice teoreticky rozdvojení vod z nějakého pramene připouštěl, ale na obě strany by odtékající voda končila v povodí Wisly a v Baltu.
V uvedeném užším smyslu by tak k bifurkaci docházelo jen ve velmi málo případech na celém světě. Pokud budeme šířeji za bifurkaci považovat rozdvojení toku, kde každá část odtéká do jiného říčního systému, máme u nás také malou kuriozitku, kdy část vody z Lužnice je Novou řekou převedena do Nežárky a ve Veselí se ještě nad soutokem z Nežárky vrací opět část vody Degárkou do Staré řeky. To ale není až taková mimořádná vzácnost, podobně odbočující a vracející se vodu najdeme v sítích kanálů Západní Evropy více.