V pochopení tohohle Ti nepomůžu. Doba byla absurdní a bohužel její absurditu lze popsat, ale nelze ji nijak věrohodně dokazovat.

Několikrát mě vyhodili od zkoušek na vysokou školu jako politicky nespolehlivého, a přesto jsem nakonec skončil na hranicích se stupněm prověření přísně tajné (což tehdy nemohl mít žádný záklaďák). Byl jsem mnohokrát sám nebo jenom s jedním důstojníkem přímo na hraniční čáře při různých cvičeních, a přesto jsem nezdrhnul (a upřímně řečeno, nikdy mě to ani vážně nenapadlo). Nikdy jsem nebyl pionýrem (a vedl jsem pionýrský oddíl a byl jsem za pionýry v pionýrské městské radě), nikdy jsme nebyl svazákem (a na vojně jsem to dostal rozkazem a byl jsem svazákem jeden nebo dva měsíce), nikdy jsem nebyl v KSČ, přesto si mě nakonec vybrala vojenská kontrarozvědka. Politruci vždy odmítli mé povýšení, i když jsem dělal odbornou práci kartografa, kde byli normálně četaři. Přestože jsem měl ještě rok po vojně zákaz cest do zahraničí s výjimkou NDR (odkud samozřejmě utíkalo do NSR nejvíc lidí), mohl jsem dělat svoji předchozí práci zeměměřiče v nejpřesnější triangulaci (a pak mě chytli pohraničníci v Hřensku s mými výpočty a předali mě StB, že ohrožuji bezpečnost Československé socialistické republiky).

Myslím, že každý, kdo tady žil před rokem 1989, takových absurdit může vyprávět mnoho - někdo víc a někdo míň. Mě bohužel při tom dostala kontrarozvědka (což je normální složka v každé armádě), ale tehdy byly pod řízením politické Státní bezpečnosti.

Pokud bys chtěl, můžeš si o tom zajet popovídat třeba právě s mojí tetou Líbou. Bydlí teď v Neu Metternich bei Dreihaken (dnes se ta vesnice jmenuje Krásné a leží u Tří Seker), poptej se na atraktivní blondýnu Vernazza a oni Ti místňáci už řeknou... Druhá teta žije s rodinou asi hodinu jízdy od San Franciska, takže tam asi nezajedeš. Třetí nevlastní teta poblíž Mnichova, ale na ní nemám adresu.