Na tekoucí vodu jsem poprvé usedl ve svých 22 letech v roce 2007, kdy se na rozlučce se spolužáky z VOŠ jeden zmínil, že v půlce léta jede na raftu Vltavu z V. Brodu a že by se jim jeden pádlující ještě hodil. A tak jsme na raftu za několik dnů spluli Vltavu až někam na Dlouhou louku v Č. Budějovicích, jelikož nám tehdy v půjčovně neřekli, že by bylo dobré v Boršově nad Vltavou končit... Za rok jsme přizvali další bývalé spolužáky a jeli na půjčeném raftu znovu. Jelikož je to zaujalo, krátce po návratu jsem pořídil bazarový raft s vizí, že budeme jezdit co dva týdny, k čemuž pochopitelně nedošlo.

Časem jsem lodní flotilu doplnil o uzavřenou vertexku, která byla prakticky za odvoz. Po pokusu o nalodění se na zahradě přišla na řadu pila a paluba šla pryč, takže jsme ještě asi 5 let v létě na víkend vyrazili na Vltavu, Berounku, Otavu apod. v sestavě raft a tento laminátový zázrak, až šel raft z domu a když je potřeba, pár kanoí si půjčíme a jedeme. S ohledem na logistiku i ta vertexka zpravidla zůstává doma a půjčuju si kanoi i pro sebe. Nejčastěji Pálavu, přijde mi pohodlnější. O stabilitě nemluvě.

Po 15 letech jsem to dopracoval zhruba tam, že v lepším případě vyrazím na dva víkendy v roce, a to zásadně v létě. Ponejvíce s cizími lidmi (klidně i přes cestovku), jelikož moji bývalí spolupádlující nemají moc času a hlavně se jim nechce tolik pádlovat.

Plánuji "přesedlat" na paddleboard, jelikož mi pro jednoho přijde ve chvíli, kdy si nechci nic začínat s kajakem, na přenos praktičtější než kanoe.