Moji vodáckou babičku a dědu jsme opustili v minulém díle článku v červnu 1933. Hned prvního července ale vyrazili na další vodáckou výpravu. Tentokrát to bylo pro ně něco netradičního, ale taky úsek, který si dneska celý nesplujete ...
Želivka. Krásná, romantická, tajemná, zapovězená, navždy ztracená. Želivka. Řeka vonící vzpomínkami a trochou dobrodružství. Řeka, jejíž velká část skoro 40 km toku, zůstala navždy potopena pod hladinou přehradní nádrže ...
Posadili mě jako vždycky do špice kánoe, abych viděla na mámu na háčku. Za ní mezi loďáky sedí brácha a táta je na zadáku. Plujeme od jezu v Želivě, za chvíli vidím nad řekou velký dům a věže kostela. Táta říká, že je to léčebna, ale dřív tu bývali mniši ...
Snad vás bude zajímat, jak to bylo na Želivce před napuštěním přehrady, kterou dnes v Praze upíjíme. Spluli jsme ji někdy v roce 1962. Háčka jsem si opatřil svatbou se Soňou Černou, jejíž otec Jaroslav spolu s Otákem Hrabalem drží nepřekonatelný rekord ...
Nedaleko od kanálu teče řeka Želivka, která díky přehradě Vřesník má téměř pravidelně dostatek vody na splutí. Obvykle se voda pouští díky elektrárně od 10 do 16 hodin a kontrolu stavu lze provést na několika on-line vodočtech ...
„Na břehu starejch řek najdu Foglarův ráj, kde se nezpívá tak, jak ti ukážou…“ Kus pradávného trampského protestsongu mi dokolečka běží hlavou jako kýčovitá pouťová odrhovačka. Ruce se mi při nafukování lodi samým vzrušením třesou, až si připadám jako z ...
„V sobotu jedu na vodu. Tenhle rok už asi naposledy,“ vysvětloval jsem tchýni, proč mám s sebou na návštěvě zase loď. „Jó, naposledy. To už jsi říkal kolikrát,“ odtušila ta moudrá žena vědoucně ...