Původní řekaDvakrát jsem plul po řece na dně přehrady, pokaždé s jinými pocity. Nověji to bylo na Svratce z Veverské Bítýšky do Brna, když se upouštěla z důvodu čištění přehrada a objevilo se původní koryto včetně peřejek a zbytků starého jezu. Bylo to lákavé, objevitelské a nevšední. Zevšednělo nám to poté, co se přehrada na zimu odpouští častěji a původní koryto vystupuje více či méně každý rok. Přesto je to pořád zajímavé splutí. Méně veselá byla plavba po Jihlávce mezi Vladislaví a Mohelnem, kde je dnes Dalešická vodní nádrž. Bylo tam nádherné přírodní údolí se skalami, lesy, šikmými sjízdnými jezy u několika starých mlýnů a ovšem krásná romantická peřejnatá řeka. Byla to moje první řeka, která mne dovedla k vodáctví, a proto byla pro mne důležitá. Když se začaly mlýny bourat a lesy kácet, prošli jsme si ještě jednou údolí a všechno nafotili. A taky jsme řeku společně naposled spluli, už jsme ji ani nepoznávali, jak byla holá a zřízená. Stavba vnesla do proudu nové překážky a během plavby nebyl prostor pro smutek. To jsme ovšem netušili, že nostalgie přijde až s časem. A fakt je, že kdykoliv jdu po břehu Dalešické přehrady, vidím pod hladinou přehrady tu původní řeku a v duši si s ní tiše povídám. |