Bouřky na počátku minulého týdne zvedly vodočty mnohých řek směrem nahoru. Výjimkou nebyla i Lužická Nisa, jedna z mnoha řek „nedaleko“ naší chalupy. Již delší dobu se snažím na tuto říčku, kterou jsem již několikrát v úseku Liberec – Hrádek nad Nisou jel, dostat i svého kamaráda Martina, ale vždy když se náhodou o víkendu potkáme, není voda a my skončíme na Jizeře. Nic proti Jizeře, za jarní vody jednoznačně spolu s Kamenicí kraluje místnímu regionu, ale od jara na úseku přímo pod chalupou, tj. Železný Brod a níž, bývá poněkud přelidněná. Tentokráte, a to překvapivě, opět voda do víkendu nevydržela. Při pátečním pohledu na přeplněný kemp na Malé Skále a množství koupajících se pod jezem, jsme se rozhodli jet Nisu za každou cenu. Během našich cest za hranice na Německou či Polskou stranu jsem několikrát pozoroval, že pod soutokem s Mandau je vody celoročně dostatek, i když o tom raft.cz mlčí. Dalším uklidňujícím faktorem je výskyt půjčovny lodí přímo na hranicích. Z čeho by žili, kdyby to nebylo po většinu roku sjízdné?

Původní plán, totiž jet z Hrádku někam směrem na Hirschfelde, nám celkem jednoznačně rozmluvil pohled na fotomapu. Těsně nad Hirschfelde je jez s dlouhým vzdutím. Při podrobnějším průzkumu padlo naše oko na lesnaté údolí pod městem.

Sobota ráno, i přes suchý vodočet 2,7 m3/s v Hrádku nad Nisou, beru Martina, děti a vyrážíme! Jako nástupní místo volíme louku nad již zmiňovaným jezem (50.9345039N, 14.8904033E), kam se dá rozumně zajet autem. Řeka na celé plánované trase tvoří Německo-Polskou státní hranici, po zkušenostech z jiných zahraničních vod, volíme polskou stranu, tj. břeh, kde máme na případné pokuty.

Místo startu mírně připomíná ocelové město, za námi je jakýsi povrchový důl, před námi panoramatický pohled na komíny hnědouhelné elektrárny a na jez. Nad korunou jezu vede lávka s žiletkovým drátem. Z konstrukce jasně nevyplývá, zda přijatá opatření mají působit proti migrantům nebo proti vodákům. Na druhém břehu jsou nějací vodáci a dvě Samby, patrně sběrné místo půjčovny. Spouštíme lodě pod jezem a vyrážíme. Lužická Nisa zde již nepatří k nejčistším řekám, šedá voda připomíná Ohři pod Sokolovem za nízkého stavu vody, pneumatika je přirozenou součástí koryta a břeh je pokryt všemi druhy plastu. Nutno ale dodat, že s ohledem na proběhlé bouřky měla v den naší plavby na barvu vody zásadní vliv spíše Mandau než Nisa.

Asi po 800m plavby následuje sjízdný stupeň. Stupeň je značený a netvoří se pod ním válec. V této pasáži se říčka šine rychlostí cca 2-3km/h mezi poli, resp. mezi tím, co vlastně za tou křídlatkou je. Po 2,3 km míjíme hospodu na německé straně. Pod hospodou spouští na vodu dva Pulsary, patrně nás čeká nějaká divočina :-). Zhruba někde v těchto místech řeka opouští civilizaci a vplouvá do malebného lesnatého údolí. Nyní nás čeká 6km plavba v tomto údolí. Ano, i zde, pokud by se na to člověk zaměřil, jsou k nalezení známky civilizace ve formě zarostlých odpadků ve březích, ale jak by to tu asi vypadalo, kdyby tato říčka byla čištěná? Mírný proud řeky se klikatí mezi velkými balvany a my s ním. Musím uznat, že to tu má svoji atmosféru, a ačkoliv na řece nejsme sami, máme pocit samoty a divočiny, a proto jsme vlastně tady.

Na konci údolí čeká nekonečný 2km olej nad jezem u kláštera v St. Marienthal. Pádlování na nafukovačkách je únavné, tak raději brodíme a lodě táhnem. Nevím, zda za to může nenadálé rozšíření koryta nebo písek na dně, ale řeka mi tu připadá podstatně čistší. Blížíme se k jezu. Původně šikmá deska dnes připomíná spíše zához, za vyšší vody by asi šel sjet, ale dnes je vody málo, tak pouze přetahujeme lodě po desce jezu. 400m pod jezem (50.9984114N, 14.9298458E) naše plavba končí, opět je zde rozumné místo, kam se dá zajet autem a ve vodě je navíc krásný vracák…

Shrnuto podtrženo, námi splouvaný úsek měl cca 10 km a co do rozmanitosti mě vůbec neurážel. Voda byla pro naše účely dostatečná. S výjimkou jezu nebylo nic nutné přetahovat a ani žádné kličkování mezi mělčinou a kameny se nekonalo. I když vím, že to tu někdo jel za 1,5 m3/s v Hrádku, jako rozumné minimum bych asi doporučil 2m3/s. To ale nic nemění na tom, že bych se sem rád vrátil, až to opravdu poteče a objevené údolí pro mě získá nový rozměr. Tak nashle ty Niso jedna.

Jarda