Jéje, Jano, to je starý problém! Když občas sedneš do kajaku, ledacos pochopíš. Víš, jak špatně se s dlouhou lodí zastavuje v úzkém korytě (i když to dobře umíš, ale prostě potřebuješ větší vracák), jak tě štve pomalý houf kajaků, který nejde objet. A na kajaku zase poznáš, jak se snadno manévruje, a jak najednou vůbec nedokážeš odhadnut, jestli ta deblovka za tebou nemá problémy.
Já s kajakem začínám, tak si oba pocity ještě pamatuju. Na kajaku se snažím uhnout a na deblovce nenechávám hubu doma. Občas fakt jen stačí říct „s dovolením“ 😉 Ovšem jen občas! Ne každý, kdo rotuje ve válci, je hrající si rodeista 😉))
Na Blanici jsem na kajaku pod jezem nezvládla nájezd do vracáku a jak jsem se tam tak ráchala při pokusu o eskymáka, hupsla na mě plastová otevřenka. Naštěstí jsem byla s tím eskymákem akorát v půlce a tak to schytala loďka za mě. Asi by to dost bolelo (zlatá pálava!). Když jsem se pak konečně vynořila, dozvěděla jsem se, co se stalo. Kluci na té kanoi se nepodívali, jestli je volný průjezd a skočili na mě. Kamarádi z oddílu mi dílem pomohli zvednout a dílem těm provinilcům pěkně vynadali. Já ty kluky omlouvala, přála jsem si věřit, že se snažili zastavit a taky se jim to nějak nepovedlo.
Ale prý ještě po 200 m je někdo potkal, jak se rozčilují, že si zase pod jezem „hráli“ nějací kajakáři a ještě jim vynadali, když na ně skočili. Vůbec si nepřipustili, že se tam mohl ten kajakář jednoduše cvaknout!
Kajakáři nejsou bozi (tedy, aspoň někteří 😉. Občas se pletou, protože jim něco nevyjde, protože to prostě ještě neumí na 100 %. Takže klidně hlasitě upozorňuj, ale hlavně koukej 😀