KoblihyZdeněk Jirotka (ano, opravdu se tak jmenoval) v Saturninovi píše o házení koblihami v kavárně se sympatiemi o tom, koho to v klidném nedělním dopoledni napadne: a s nelíčeným obdivem k tomu, kdo to udělá. Zdeněk Šmíd (taky to není pseudonym) ve vodácké bibli Proč bychom se netopili popisuje vlastnost pravého vodáka, když poměřuje každý čůrek z hlediska, dal-li by se splout. Ač pravověrný Brňák, i já se při cestách do Vodáckého muzea (jezdím rád vlakem) několikrát ročně ocitám v krajině kolem Kutné hory a z okénka osobáčku do Zruče zkoumám tok Vrchlice, dal-li by se splout. Ale nikdy jsem to neudělal. V tom ohledu, Eki, máš obdiv nejen můj, ale i obou výše zmíněných literárních velikánů. Koneckonců svojí literární tvorbou se blížíš jejich piedestalu. Mimochodem, kdysi jsem se v období nezakotvenosti seznámil s jednou dívkou žijící v nejmenované dědině na toku Klejnárky. Když jsem za ní v rámci rozvíjení vztahu do oné nejmenované vesnice přijel a viděl říčku, řekl jsem si: "Je to dobrý, je tady voda." Ale nebylo. Přece jen jsem tehdy splouval jinší level.  |