Začátkem února přišla obleva a spolu s deštěm naplnila koryta našich toků, někde až přespříliš. V pátek 9.2. jsem obeslal pár kamarádů s nástinem možností, v sobotu ladíme program a sestavu a v neděli ráno s Adamem vyrážíme směr Valachy. Ve ValMezu obhlídneme Rožnovskou Bečvu a popojedeme do údolí Senice, abychom omrkli nástup na řeku. Vodočet sice udává těsný podstav (Ústí 106 cm a 5,8 cbm/s), ale reál vypadá splavně. Vracíme se do Ústí, kde Senice ústí do Vsetínské Bečvy a čekáme na Mikiho, který místo na navigaci vsadil na intuici a trochu si zajel.

Začátek plavby volíme pod posledním stupněm v Lužné u Vsetína, který za tohoto stavu vypadá nepřívětivě. I přes zmíněný stav je v řečišti vody dost a každou chvíli jí přibývá zleva i zprava z nejrůznějších stružek či trubek, a tak mě už nemrzí, že se nepodařilo vypravit se sem už včera, kdy bylo vody víc a i počasí přálo.

Svižná plavba po Senici

Ledová a relativně čistá voda pospíchá korytem širokým 6-8 m převážně k severu, občas zrychlí přes lehkou kamenitou peřej nebo nízkou hrázku. Po chvíli zleva přiteče Pozděchůvka, výzva pro potokáře, která přidá další vodu. Senice se postupně rozšiřuje, plavba je přehledná a hlavně příjemná. Koryto je sice na mnoha úsecích regulované, přesto Senice neztrácí přírodní ráz. Ve Valašské Polance míjíme v zápisníku zmíněný Mamut vor a hned za ním zdoláme kamenitý stupeň. Tady se rány o šutr nevyhneme.

Po chvíli splouváme dvojitý stupeň a pod nedalekým mostem musíme z lodí a přenést strom ležící přes celou řeku. Ještě jeden stupeň a další zához nás čeká v Leskovci. Nejvyšší kolmý stupeň skáče Miki „za roh“ na začátku Ústí, válec je za tohoto stavu krátký a nedrží. Levý zalesněný břeh se zvedá, i skalka nebo potok ústící vodopádem do naší řeky se objeví. To už se blížíme ke konci plavby, podplouváme 2 železniční mosty a končíme u nového silničního mostu těsně nad soutokem. K autu to máme pár kroků a za sebou téměř 8 km (1,5 hodiny).

Rožnovská Bečva

Po převozu aut nasedáme na levém břehu v Krhové na Rožnovskou Bečvu. Chtěl jsem nás ušetřit přenášení vysokého jezu na ř. km. 3,0, ale ten je za tohoto stavu dobře sjízdný, takže příště bychom se posunuli o 2 km výš. Nástup si zpestříme splutím kratičkého přítoku, kde je pádlo spíše na obtíž. Uhodnete, jestli jsme se vešli do roury?

Krhová plynule navazuje na Valašské Meziříčí, takže plujeme městem, ale okolí řeky nás neuráží. I tady máme vody těsně nad minimem (Valašské Meziříčí 125 cm, 8,9 cbm/s), řeka je docela široká a její proud několikrát zrychlí na nízkých kamenitých prazích. Největším šutrákům se musíme vyhnout. Hned za prvním prahem bezpečně skáčeme vysoký jez, ale za vyšší vody dejte pozor. Podplouváme mosty v centru města a po chvíli se fotíme se zámkem Žerotínů na levém břehu. To už se ale blížíme k soutoku.

Nabublaná Bečva

Mohutná spojená Bečva na rozdíl od svých předchůdkyň má vody hodně (Jarcová 119 cm, 31,2 cbm/s, Teplice 135 cm, 49,5 cbm/s), čeká nás 11 rychlých kilometrů. Po chvíli připlouváme na slalomku, hned v úvodu je pěkný jazyk s vysokým kohoutem, hrázky níž po proudu jsou ale zalité vysokou hladinou a téměř bez vracáků. Po dalším kiláku před námi hučí jez, který obhlížím z lodi a zdoláváme ho vpravo zalitou propustí tvořící pěknou peřej. Jinudy to ale nezkoušejte. Následující dva vysoké jezy přenášíme. Jasná volba, zabijáci. Jde to dobře po obou březích.

Pár záhozů s velkými vlnami nás pěkně zhoupne, pak Bečva z nenápadně regulovaného koryta vteče do úseku s přírodními a místy vysokými břehy. Je pošmourno, i pár kapek spadne a za chvíli bude zapadat slunce, ale to už se blížíme k mostu u Hustopečí, pod kterým šplíchají poslední vlny a kde na levém břehu na malém plácku stojí naše druhé auto. Když se v Krhové loučíme s Mikim, je už tma. Docela fajn neděle.

Jirka Hodic, VK Slavia Hradec Králové