StrachPřirozenej zdravej strach může za to, že jak jezdim většinou sám a hodně v zimě, tak přenáším kdejakej šplouch, kterej bych v partě jel. Třeba teď na Dubině. U Hubertusu mi řeka říkala "Schovej dobře ten telefon s foťákem a připrav se fest vylehávat" Nezdravej strach jsem měl po tom, co jsem dostal náklep od trojkovejch míst na Labi pod Vrchlabim. Na kajaku, na kterym nemám takový reflexy, sám, na horách sníh... Musel jsem se pak s lodí udobřovat a nacházet si znovu cestu k trochu šplouchavý vodě na tý lodi. Když jsem jel nedávno poprvý Lužickou Nisu, opatrnost co bude za další zatáčkou mi nedovolila s řekou navázat vztah. Tak jsem usoudil, že bude potřeba to vyléčit několika dalšíma jízdama a ejhle - navázali jsme velmi vřelý vztah. A pak třeba strach o děti, když si člověk říká, jestli ta výprava po moři nebyla moc kách...  |