Rok 1948 byl nástupem vlády totalitního komunistického režimu v Československu. Pro moji vodáckou babičku a dědu diktatura znamenala nedobrovolné rozloučení. Železná opona je rozdělila, už spolu na vodu nikdy nevypluli…
Reklama
Konec vodáctví v Čechách však naštěstí nenastal. Naopak (viz. statistika zde) na vodu začala utíkat od režimní agitace i mladá generace. A když se šrouby komunistické cenzury trochu uvolnily, mohla v roce 1957 vyjít i půvabná fotografická kniha Ladislava Sitenského nazvaná „Na řeku…!“.
Na Řeku…! – vodácký život
To, co píšu výše, samozřejmě v této knize v roce 1957 zaznít nemohlo. Nutnosti velebit budovatelské úsilí soudruhů a náš vzor Sovětský Svaz se autoři elegantně vyhnuli minimalizací textů. Hovoří krásné černobílé fotografie, komentáře pod nimi jsou velmi stručné. Kniha vyšla ve Sportovním a turistickém nakladatelství v Praze, většinu textů napsal Dr. Jindřich Pokorný.
Cestování na vodu nákladním automobilem (L. Sitenský: NA ŘEKU…! 1957)
Situace dopravy lodí a vodáků k vodě byla o dost jiná než dnes. Cestovalo se také pod loděmi na korbách nákladních automobilů, což dnes už dopravní předpisy vylučují.
Ikonická fotografie dívky, skládající kajak (L. Sitenský: NA ŘEKU…! 1957)
Klasické kánoe představovaly těžké dřevěné žebrovky. Lehčí byly skládací kajaky, tam bylo potřeba dosti trpělivosti ke správnému složení latěk a natažení plátna.
Balení věcí do lodního pytle (L. Sitenský: NA ŘEKU…! 1957)
Věci na vodu bylo třeba natěsnat do lodních pytlů.
Splouvání šlajsny (L. Sitenský: NA ŘEKU…! 1957)
Ke splouvání šlajsen na jezech bylo asi třeba více opatrnosti, než dnes. Ke cvaknutím docházelo podle textu v knize často.
Cvaknutí kánoe žebrovky (L. Sitenský: NA ŘEKU…! 1957)
Odpoledne vodáci zatábořili někde na louce u řeky.
Táboření vodáků (L. Sitenský: NA ŘEKU…! 1957)
Večer se rozdělal táborák.
Vodáci u táborového ohně (L. Sitenský: NA ŘEKU…! 1957)
Ráno bylo potřeba připravit snídani.
Příprava vodácké snídaně (L. Sitenský: NA ŘEKU…! 1957)
Po snídani zabalit a pluje se zas dál…
Na Řeku…! – historický vodácký místopis
V knížce jsou hezky zdokumentovány i vybrané místopisné vodácké zajímavosti. Některé hravě poznáte a jsou i dnes podobné. Třeba na horní Ohři začali čeští vodáci jezdit ve větším počtu právě až po druhé světové válce.
Vodák pod Svatošskými skalami na Ohři (L. Sitenský: NA ŘEKU…! 1957)
Podobně si dnes můžete splout vyfocené okolí Rožmberka a Českého Krumlova na Vltavě, Berounku, dolní Ohři, Lužnici,…
Táboření na Lužnici u ústí Židovy strouhy (L. Sitenský: NA ŘEKU…! 1957)
…Novou řeku, Otavu nebo třeba Rakovnický potok.
Rakovnický potok protékající okolo hradu Křivoklát (L. Sitenský: NA ŘEKU…! 1957)
Naopak, na některá místa se už dostanete obtížněji, například na Teplou Vltavu v Národním parku Šumava.
Opalování vodaček, pravděpodobně na Teplé Vltavě v dnešním NP Šumava (L. Sitenský: NA ŘEKU…! 1957)
A některá místa už neuvidíte vůbec, jako třeba původní koryto Vltavy zatopené dnes přehradní nádrží Orlík….
Koryto Vltavy s potahovou stezkou, dnes zatopeno (L. Sitenský: NA ŘEKU…! 1957)
… a nebo některé historické mlýny…
Mlýn a jez v Podolsku na Vltavě, dnes zatopeny přehradní nádrží (L. Sitenský: NA ŘEKU…! 1957)
Závěr
Jak nás autor nabádá, za teplejšího počasí je třeba si vylepšit náladu a vyplout na řeku! Třeba se svými blízkými, dokud to ještě jde.
Anebo si za dlouhých sychravých večerů u dobrého nápoje můžete prohlížet staré vodácké knížky, tak jako já.
Ahoj Eki