Rok 1948 byl nástupem vlády totalitního komunistického režimu v Československu. Pro moji vodáckou babičku a dědu diktatura znamenala nedobrovolné rozloučení. Železná opona je rozdělila, už spolu na vodu nikdy nevypluli…

Konec vodáctví v Čechách však naštěstí nenastal. Naopak (viz. statistika zde) na vodu začala utíkat od režimní agitace i mladá generace. A když se šrouby komunistické cenzury trochu uvolnily, mohla v roce 1957 vyjít i půvabná fotografická kniha Ladislava Sitenského nazvaná „Na řeku…!“.

Na Řeku…! – vodácký život

To, co píšu výše, samozřejmě v této knize v roce 1957 zaznít nemohlo. Nutnosti velebit budovatelské úsilí soudruhů a náš vzor Sovětský Svaz se autoři elegantně vyhnuli minimalizací textů. Hovoří krásné černobílé fotografie, komentáře pod nimi jsou velmi stručné. Kniha vyšla ve Sportovním a turistickém nakladatelství v Praze, většinu textů napsal Dr. Jindřich Pokorný.

Situace dopravy lodí a vodáků k vodě byla o dost jiná než dnes. Cestovalo se také pod loděmi na korbách nákladních automobilů, což dnes už dopravní předpisy vylučují.

Klasické kánoe představovaly těžké dřevěné žebrovky. Lehčí byly skládací kajaky, tam bylo potřeba dosti trpělivosti ke správnému složení latěk a natažení plátna.

Věci na vodu bylo třeba natěsnat do lodních pytlů.

Ke splouvání šlajsen na jezech bylo asi třeba více opatrnosti, než dnes. Ke cvaknutím docházelo podle textu v knize často.

Odpoledne vodáci zatábořili někde na louce u řeky.

Večer se rozdělal táborák.

Ráno bylo potřeba připravit snídani.

Po snídani zabalit a pluje se zas dál…

Na Řeku…! – historický vodácký místopis

V knížce jsou hezky zdokumentovány i vybrané místopisné vodácké zajímavosti. Některé hravě poznáte a jsou i dnes podobné. Třeba na horní Ohři začali čeští vodáci jezdit ve větším počtu právě až po druhé světové válce.

Podobně si dnes můžete splout vyfocené okolí Rožmberka a Českého Krumlova na Vltavě, Berounku, dolní Ohři, Lužnici,…

…Novou řeku, Otavu nebo třeba Rakovnický potok.

Naopak, na některá místa se už dostanete obtížněji, například na Teplou Vltavu v Národním parku Šumava.

A některá místa už neuvidíte vůbec, jako třeba původní koryto Vltavy zatopené dnes přehradní nádrží Orlík….

… a nebo některé historické mlýny…

Závěr

Jak nás autor nabádá, za teplejšího počasí je třeba si vylepšit náladu a vyplout na řeku! Třeba se svými blízkými, dokud to ještě jde. Anebo si za dlouhých sychravých večerů u dobrého nápoje můžete prohlížet staré vodácké knížky, tak jako já.

Ahoj Eki