Řeka Radew je přítokem Parsęty, se kterou se spojuje v městečku Karlino. I když na soutoku to tak nevypadá, je Radew zhruba stejně dlouhou řekou jako Parsęta. Splavných je asi 83 kilometrů od jezera Kwiecko. Radew podle popisů patří k nejhezčím vodáckým trasám v Pomoří. Horní tok je opět velmi zapadaný, rychlost plavby dosahuje maximálně deseti kilometrů za den. Bohužel na středním toku leží hned dvě docela dlouhé přehrady, které jsou mezi sebou propojené umělým a průjezdným kanálem. Původní koryto řeky je bez vody. Proto se nejčastěji sjíždí až spodní úsek pod dolní přehradou Hajka. Odtud do ústí zbývá třicet šest kilometrů docela pěkného a přírodního toku.

Začátek pod přehradou Hajka je skutečně skvělý. Voda je ledová a stáním v přehradě perfektně vyčištěná, řečiště i okolí řeky kouzelné. Koryto je prořezané, a tak je plavba opravdovým požitkem. Řeka teče lesy a později i loukami, v kterých tvoří široké meandry. Na trase čekají dva nesjízdné jezy, které slouží jako přívod vody k rybím sádkám. Nicméně v řece je vody stále dostatek. Charakter řeky se zvolna začíná měnit od železničního mostu na trase Bialogard - Koszalin.

Asi právě v kontrastu se skvělým začátkem byl dolní Radew poněkud zklamáním. Při pohledu na satelitní mapy je okolí toku naprosto opuštěné, takže se zdá, že nalézt místo pro nouzové přespání nebude problém. Opak je pravdou. Okolí toku tvoří nekonečné podmáčené mokřady a nekosené louky, břehy jsou lemovány rákosím. Řeka se zklidní, nevymílá už meandry a písečné náplavy jsou překryty blátem. Sedimenty a překážky zjevně zvyšují hladinu vody a spodní voda zamokřuje každý ďolík v okolí. Louky v okolí vody jsou mokré, plné rákosí a kopřiv. Nalézt suché a rovné místo pro víc stanů je skutečně velmi obtížné.

Od zámečku a osady Nosowo teče řeka souběžně s frekventovanou hlavní silnicí a provoz je docela slyšet. Až do Karlina si řeka udržuje stejný bažinatý charakter. Jako nejvhodnější způsob splutí Radewu se tedy jeví využití tábořiště v Bilogorzynu, které sice leží jen asi deset kilometrů od Hajky, ale poskytne poslední možné a pohodlné táboření na oficiálně povoleném a bezplatném místě. Druhý den je pak nejlepší dojet Radew až do Karlina, kde se zase nabízí komfortní tábořiště u místní plovárny asi tři kilometry před soutokem Radewu s Parsętou.

Po táboření ve volné přírodě byl pro nás kemp v Karlinu docela šok. V oplocené ohradě jsme si připadali trochu jako v kleci, nicméně výhody parkování aut i hygienické služby jsme s chutí využili. Městečko Karlino je zajímavé hlavně tím, že se v okolí těží ropa, a město má zřejmě dostatek veřejných peněz. A tak tady vedle normálně polsky zanedbaných soukromých domů i rozbitých silnic budují euro-park s vodotryskem, osvětleným blikajícími barevnými LED diodami, asfaltové cyklostezky a právě i veřejné koupaliště s navezenou pláží a půjčovnou rekreačních potřeb i kajaků.

Po spojení Parsęty s Radevem nabude řeka důstojné šířky ke třiceti metrům. Do ústí zbývá nějakých padesát kilometrů, které dozajista také stojí za splutí. Přímo ve městě čeká nesjízdný jez a dále i dva snadno splavné stupně s vlnami.

Pod Karlinem má řeka znovu přírodní charakter, v meandrech často vidíme řady starých kůlů, které kdysi sloužily k fixaci břehů. Dnes jsou často i v polovině řeky a mohou tak pro někoho být nebezpečné. Proud je docela svižný, koryto čisté, a tak se tady dá dohánět čas ztracený v křovinách horní Parsęty.

Dolní úsek před městem Kolobrzeg už je klidný, meandruje v lukách a ve vzduchu už je cítit moře. Průjezd městem není snadný. Číhá zde nesjízdný jez, je třeba ho přenést vlevo a plout starým korytem. Tady je i místní Kaufland, kde se dá přes den zaparkovat a naložit lodě. Ke vjezdu do přístavu po vodě potřebujete povolení, které se údajně dá získat na kapitanátu přístavu. Nicméně podle informací na webu se pro kajaky nevydává. Přístav je docela frekventovaný a určený i pro větší námořní lodě.

Ústí řeky do moře je úzké a ohraničené plavebními zdmi. V případě protivětru se tady tvoří velké vlny, které mohou být v kombinaci s loděmi opravdu nebezpečné... I v případě, že se povede vplout do moře, není vylodění na pláže jednoduché a zejména nakládka lodí je spojená s dlouhým přenášením k placeným parkovištím. Kolobrzeg je stejně jako všechna přímořská letoviska hodně zaměřen na plážovou turistiku. Platí se za všechno a docela draze. Lidí je tu spousta a v případě, že se mimořádně ve studeném baltickém větru udělá přestávka a na chvíli se oteplí, pláže se bleskurychle naplní. Po týdnu stráveném na liduprázdných řekách (potkali jsme dvě lodi), je příbřežní mumraj civilizačním šokem, který je lepší si odpustit a oželet ten skvostný pocit vplutí do moře.

Radew je nejdelším přítokem Parsęty, do které ústí v městečku Karlino. Obě řeky jsou svým charakterem podobné, jde o typické po-ledovcové řeky. Koryto je písčité, místy řeka proráží pradávné morénové valy, a pak se objevují v korytě i charakteristické červené kameny skandinávské žuly. Taková místa jsou pochopitelně ty nejmalebnější. Poláci je nazývají "przelomy", řeka se v těchto místech zahlubuje mezi vysoká a strmá "urwiska", v korytě se objeví řada překážek, občas i mírné peřejky, mělčiny, proudy a pochopitelně i řada popadaných stromů. Ve chvíli, kdy řeka opustí les, začíná meandrovat v lukách, pastvinách a mokřadech.

I když Parsęta a Radew nejsou tak čisté jako třeba Lupawa nebo horní Drawa, i tak jsou plné vodních rostlin i ryb. Jen v bažinatých úsecích se voda kalí a také se objeví komáři. Trefili jsme se do období jejich plné aktivity, a tak třeba bivak v mokřadech kolem Radewu bude už navždy patřit k těm nezapomenutelným adrenalinovým zážitkům.

Šakal