Re: Otevřenka dobrý, ale...Nuž... Ono to vlastně začalo už sháněním materiálu. Źil jsem tehdy a jezdil v Karlových Varech, a nějaký známý mi slíbil 50 kg pryskyřice v Medzilaborcích. Tak jsem pro to rychlíkem jel, kanystry na zádech a v obou rukách. Bylo to v lednu, a cestou zpět zamrzly brzdy a vyhořel vagon a poslali nás oklikou přes Maďarsko, takže jsem si taky užil.  Doma jsme pak pokryli podlahu igelity a šli na to - jedna v obýváku, druhá v hale. Stříhali jsme sklo, brousili, inu - všechno. Nejhorší bylo, když se při laminování přilepily ty igelity na boty a my je tahali za sebou jako Bílá paní vlečku. Všude byl bordel a puch, ale jako ve stěně - jediná cesta vedla kupředu.  Parťák u toho tehdy omdlel, a že nebyl žádné tělíčko. Jo, a ta manželka - to byla moje první.  |