K tomu tvému popisu analogie s lezením a závěru o kšeftu s raftingem ... dovolím si nesouhlasit a upozornit na několik zásadních rozdílů :
- co potřebuješ k vylezení na Matterhorn, Mt.Blanc ... fyzickou kondici, aby jsi se do nebezpečných míst vůbec dostal a s tím souvisí určitá příprava. Navíc většinou i nějaký materiál. Při shánění materiálu a přípravě většinou narazíš na osvětu. Cena materiálu je navíc dost rozdílná, takže tě napadne otázka, který že to opravdu potřebuješ a začneš shánět informace.
Co potřebuješ na rafting na většinu Rakouských řek? Zavolat v pátek na nějakou půjčovnu, jestli ti tam v sobotu ráno hodí raft, pádla, plovačky a helmy. V sobotu ráno vleze do raftu poloviční invalida nebo člověk, který celý pátek prochlastal. Když se po cestě ožere, tak maximálně cestou k vodě zakopne a natluče si nos, ale bohužel do raftu se tam dostane. Pak už se jen veze a většinou s pocitem bezpečí. Ty gajdi s lamama v raftu to jezdí v pohodě, tak to přeci taky dáme.
Lidi s tímto přístupem budeš prudit vždy a vším. Pokud svojí nezodpovědností a arogancí někde tebe zablokují, tak s úsměvem odkráčí bavit se jinam a vykašlou se na tebe (Zkušenost nejen z Vltavy a nejen s Čechy).
Moje zkušenosti jsou už pár let staré, ale nevěřím že podmínky pro lezení jsou dnes mírnější. Úrazy při lezení v Alpách (zvláště v Rakousku) podléhají velmi nepříjemnému vyšetřování a mají časté velmi tvrdé soudní dohry občas s vysokými pokutami. Snaha je najít vůdce skupiny (na to stačí být "ten zkušený" a nepotřebuješ žádný papír ani razítko či smlouvu), který měl postup včas díky svým znalostem zastavit. O něčem podobném jsem na vodě u nás ještě nikdy neslyšel.