Víš Kavole,
až se začnou kuřáci chovat tak, že se normálně zeptají, jestli nekuřákům nevadí, když si na tom místě, kde chtějí, můžou zapálit, tak se povětšinou setkají s tím, že se dohodnou. Zatím se jich 80% chová tak, že si zapálí kdekoliv a na slušnou žádost, aby šli kus dál a nebo aby to típli, Tě pošlou do hajzlu. Teď nemluvím o hospodách, kam když jdu, tak samozřejmě počítám, že se tam bude asi kouřit. Naštěstí jsou už i hospody, a to i u nás na vesnici, kde se kouřit v některých prostorách prostě nesmí. A rozhodně nemají menší tržbu, protože se jim tam začly scházet i mámy s dětma.
Protože tady byla kultura taková, že právě kuřáci směli kouřit bez omezení všude bez ohledu na to, jestli to někomu vadí, a teď se najednou tohle jejich pseudoprávo omezuje tak, aby nekuřáci nebyli tolik jejich kouřem obtěžováni (nástupiště, čekárny, zastávky, společné prostory), tak proto se cítí být ohrožováni. Já kuřákům jejich vášeň neberu, je to jejich věc. Na druhou stranu ale nechci dýchat jejich kouř, a rozhodně nechci, aby mi kuřák diktoval, kam smím a nebo nesmím jít. A chci mít právo na prostor bez jeho kouře zrovna tak , jako on chce mít právo na prostor, kde kouřit smí. Z toho plyne jediné, prostory rozdělit na kuřácké a nekuřácké, ať už uvnitř a nebo venku, a zrovna tak na prostory s hlukem a bez hluku, a to i časově. Holt někdy je potřeba něco vyžadovat i striktněji.
Ešus