TakyvodáciObecně mi nevadí, když nějaká parta sedí v kempu u ohně, hraje na kytaru a zpívá. A třeba i do rána. Je jasný že kvalita produkce se s postupem času snižuje a naopak hlasitost zvyšuje. Ještě mám ale v paměti pár vlastních prohřešků(třeba jak nás starší pán za raního kuropění příšel pochválil že hrajem pěkně, ale do tý konve bysme mlátit nemuseli) takže jsem v tomto ohledu poměrně tolerantní. Bohužel poslední letošní zkušenost s tím koho taky člověk na vodě může potkat mi opravdu nahnala strach. Do kempu v Katovicích(mimochodem moc pěkně opravenej), kde jsme byli s dětským oddílem ten večer skoro sami, přijela po vodě parta neskutečnejch smažek. Podle mě měli výlet na vodu jako součást nějaké substituční léčby, protože jinak si nedovedu vysvětlit, jak by někoho takovýho napadlo jet pádlovat. S přicházejícím večerem se jejich projevy začaly stupňovat, po kempu se potácely ožralý a sjetý individua, z houštin se ozývaly neskutečný nadávky, hádky a skřeky. Jeden lez dětem do stanu a nechtěl si nechat vysvětlit že opravdu není jeho. Tak jsme ještě dlouho do noci seděli uprostřed tábora a hlídali a báli se. Nakonec to všechno dobře dopadlo a rána jsme se dožili. Možná jsem trochu posera, ale takhle si romantiku na řece opravdu nepředstavuju. |