Jsem systematik. Asi za to může období, kdy jsem jako pracovník jedné vědecké knihovny vytvářel katalogy knih. Jsem také vodák. Již nějakých pětačtyřicet let. A pořád nemám, když stojím na navigaci některých jezů, vždycky jasno. Jsou sjízdné, anebo ne?
Reklama
Na jedné straně jsou poučky, teorie a zásady. Mají určitě pravdu a nelze proti nim nic namítat (viz například veškerou produkci Vodácké školy záchrany). Na druhé straně je život. Materiály a přirozený vývoj umožnil úspěšně splouvat terény (a vodopády a jezy), které stojí mimo všechny obecně uznávané pravdy.
Kde je tedy (zužme téma) ve splouvání jezů pravda?
Pravda může být (vodáku) uvnitř tebe. V subjektivní schopnosti jez splout. Je to o odvaze, psychice, dovednosti, trénovanosti: občas o blbosti a patřičné dávce štěstí. Zde však hraje obrovskou roli lidský subjekt: na jedné straně vede k přecenění, na druhé straně ale i k neopodstatněným brzdám. Oběma extrémům může zabránit objektivní pomocný faktor: Oficiální klasifikace obtížnosti jezů. Doposud nebyla vytvořena, i když pokusů jistě bylo víc než dost.
Je ale taková klasifikace potřeba?
Odpovím sám za sebe: Je.
Cítím to vždy třeba na Divoké Orlici, kde si nejsem jist ani jedním jezem: Bohousová, Litice u štoly, hned následující jez pod ním. Anebo třeba Morava z Hanušovic. Lidé tyto jezy jezdí, já je obnáším, protože na ně mám blok, který by možná pominul, kdybych věděl, že tyto jezy oficiálně sjízdné jsou. Protože jezdí se leccos. I já jsem splul pár jezů, které jsou v kilometráži označené křížkem. Ale většina jezů v kilometráži symbolem splavnosti označena není. A pak stojím na břehu a váhám. Podceňuji se, anebo přeceňuji?
Oslavě nad Oslavanami
Určitě by pomocí i vodítkem byla klasifikace obtížnosti jezů. Přemýšlel jsem maličko na toto téma a předkládám analýzu, která by mohla napomoci případné klasifikaci:
Otázka první: Je jez sjízdný, anebo ne?
Opravil bych formulaci otázky. Ne je-li sjízdný, ale zda se jezdí. Alternativy jsou:
nejezdí se (jsou zde podmínky, které za všech okolností odrazují od splutí)
jezdí se (a je třeba posoudit na místě, zda objektivní a subjektivní podmínky doporučují splutí)
Klasifikace by měla vycházet z obvyklého úzu, tedy z praxe běžného vodáka s vyloučením extrémů zapříčiněných nezkušeností, hazardem anebo alkoholem.
Otázka druhá: Pro koho je jez sjízdný?
Na řekách potkáváme různorodou směsku splouvačů. Počínaje závodníky a jezdiči přes průměrné vodáky až po ožralé party a jednorázové účastníky firemních akcí a sváteční klienty cestovek a půjčoven. Každý z nich má rozdílné ambice jez splout a případně se vyrovnat s nenadále vzniklými situacemi.
Kilometráž řek počítá s běžnými objektivními podmínkami (vodní stav) a průměrně znalým jezdcem, který ovládá základní záběry a strategii jízdy a není opilý. Předpokládám, že klasifikace jezů by mohla vycházet ze stejných východisek.
Otázka třetí: Za jaké vody je jez sjízdný?
Tento bod je vpravdě ošemetný. Vpluji-li za velké vody do obtížného úseku, užiji si adrenalin, možná se prásknu (a užiji si) a při nejhorším ztratím materiál. Vpluji-li za velké vody do jezu, dost možná, že se utopím. V tom je dost podstatný rozdíl.
U řeky je deset centimetrů téměř nic. U jezu to může být přesně ten rozdíl mezi životem a smrtí. Za jakého stavu vody tedy sjízdnost (a obtížnost) jezu klasifikovat?
Domnívám se, že klasifikace by se měla zaměřit na po většinu roku obvyklý stav.
Otázka čtvrtá: Na jaké lodi je sjízdný?
Splouvat jez na různých typech lodí je velice odlišné. Za příklad bych vzal „třetí Termál“ na Teplé v Karlových Varech. Jel jsem jej na slalomové singlovce, neprorazil válec a jezdil od navigace k navigaci. Když jsem se z jezu vykopal, nevěděl jsem, zda mám zadek mokrý od vody anebo z potu (další variantu vylučuji). Jel jsem jej na pálavě a byla to nuda – hups a byl jsem za ním. Věřím, že na raftu bych tento jez ani nezaznamenal.
Jsou jezy, které s jucháním splouvají otevřené banány s rodinkou. Na jiných padám do zelených bublinek a zřetelně cítím opodstatněnost celistvé paluby zavřené lodi, která se dere vzhůru ke světlu a ke vzduchu (stupně Rolavy).
Klasifikace by měla počítat s obvyklým typem lodi, na kterém se daná řeka (třeba Sázava) jezdí.
Otázka pátá: S jakým rizikem je sjízdný?
Riziko zde znamená podíl úspěšného a neúspěšného splutí za běžných (standardních) podmínek. I na nejjednodušších stupíncích se může vyskytnout situace, kdy vyspělý jezdec ztratí koncentraci a „vyhnije“. I na smrtelně nebezpečných jezech naopak může dojít ke konstelaci okolností, že vyložené hazardéry a blázny „pustí“. Což vede následně k podcenění nebezpečnosti jezu a k zadělání na malér u lodí, které čekají nad jezem. Klasifikace, pokud má být oporou, by měla co nejvíce vyloučit riziko.
Otázka šestá: Jak by klasifikace mohla vypadat?
Tedy: Co by o daném jezu měla vypovídat?
Tvar jezu? V kilometráži tento údaj povzbudí fantazii, ale neposkytne konkrétní informace. Protože až na místě vidím. A zásada, že na každý jez se podívám, patří k nejdůležitějším.
Pro jakou loď? Největší rozdíl vidím mezi otevřenou lodí na jedné straně a vzducholodí a lodí zavřenou na straně druhé. Fakt je, že první údaj mi velí o jezu příliš nepřemýšlet. Druhá alternativa vede k rozpoznání rozdílu mezi pasivními limity vzducholodi a nároky na jezdce v pevné kryté lodi, který se vlastní dovedností musí (a může) z jezu vypádlovat.
Vodní stav berme za optimální střed pro splutí. Stavy, za kterých jez sešoupáme anebo prohrneme s vytřeštěnýma očima, považujme za krajní.
Riziko posuzujme podle pomocných kritérií: Je možné postavit účinné jištění a záchranu? Je jez dopravně přístupný? Jaký je podíl objektivního nebezpečí a možností eliminovat je jezdcem i podpůrnou skupinou?
Návrh klasifikace:
Splavnost za obvyklého stavu vody pro průměrně znalého vodáka:
A – pro všechny lodě
B – pro kryté a nafukovací lodě
C – pouze pro kryté lodě
Riziko splutí:
I – bez rizika
II – malé riziko (převrhnutí, snadná záchrana)
III – velké riziko (náročný vodní terén, nesnadné podmínky pro záchranu)
IV – hazard (objektivní podmínky znemožňují účinnou záchranu)
V – absolutní nesjízdnost
Náročnost:
! – náročné na dovednost
!! – pouze pro vyspělé jezdce za optimálních podmínek
!!! – skryté či neidentifikované nebezpečí
Poznámky:
Specifikují objektivní situaci, např. „Přenášet přes levou kozu“, „Sjízdné šlajsnou i jezem“ atp.
Klasifikace by tedy měla říct asi toto:
„Tento jez je za běžného stavu vody splavný pro všechny lodě včetně otevřených“ – A I
„Tento jez je sjízdný pouze pro kryté lodě, s rizikem“ – B II
„Tento jez nebývá běžně splouván, závisí na posouzení okolností“ – !!
„Tento jez je smrtelně nebezpečný“ – IV !!!
- a tak podobně.
Jez na Jihlavce v Alexovicích
Takže (Also, volně Sumou):
Realizoval jsem se (jako systematik).
Zadělal jsem si (provokujíc Goethův výrok, že „Šedivá je všechna teorie, zelený však strom je života“)
Popíchnul jsem všechny splouvače, kteří se vrhají do jezu s láskou k vodě, která nekategorizujíc se, šplouchá
Nadzvednul jsem všechny ty, kteří tomu rozumějí víc než já.
Nuž, a co teď.
Vzdáme to, anebo k nějaké klasifikaci obtížnosti jezů dospějeme?
Budu se vrhat vstříc šíleným válcům pod stupni na Bystřici v Hroznětíně, a na druhé straně v třesu obnášet jez v Bohousové – anebo mi kolektivní zkušenost a rozum v přehledné klasifikaci naznačí, co si mohu dovolit a co nesmím?
Mohu – anebo nemohu ten jez splout?
Vladimír Hejtmánek
Poznámka redakce: je též vhodné se zamyslet i nad právní otázkou, jestli doporučení vydané pro sjízdnost jezu může mít nějaký právní důsledek v případě nehody.
