Tož ještě jednaKdysi jsme s kamarádem jeli na singlovkách Bystřici z Ostrova do Ohře (Vojkovic), akorát že to bylo 23. prosince a na vodu jsme šli ve čtyři odpoledne, takže hnedka přišla tma. Pak už bylo jen černo a jízdní dráhu jsme určovali podle odlesků pěny (je to WW II). Kamarád zlomil v půlce loď a do Vojkovic běžel přes zasněžený les ve vodáckém s pádlem v ruce, v hospodě jej měli za exota, ale byl O.K. Já to v té tmě dojížděl sám. Na Bystřici jsem se nebál, řeku znám a věděl jsem, že se mi může stát maximálně nepříjemnost. Pak ale přišla rozvodněná Ohře a kdo to tam zná, co dělá v široké řece voda za zalitými balvany, v asolutní tmě a hukotu vody, když o tom, kde jste a jaká je voda kolem vás, nevíte vůbec nic... No, na to vzpomínám opravdu nerad. To ani svoboda nebyla, to byl pěkně macatý prožitek skutečnosti, že jsem tam, kde bych neměl být. Most ve Vojkovicích byl opravdu vysvobozením. |